Jak se měnil tanec na plesech

Tereza Nesvadbová | 11.2.2026 | 5 MIN

Tanec byl vždy jedním z hlavních důvodů, proč se plesy pořádaly. Jenže to, jak se na nich tančilo, se v průběhu staletí výrazně měnilo. Od volných slavností přes přísně strukturované dvorské tance až k dnešní podobě plesu, kde se potkává tradice s uvolněnou zábavou.

Ples patří k několika málo tradicím, které se ve společenském kalendáři udržely po staletí. Přesto se jeho podoba v průběhu času výrazně proměňovala. Pokud bychom se pokusili najít jeden konkrétní okamžik, kdy plesy vznikly, hledali bychom marně.  Nešlo o náhlý vynález, ale o pozvolný vývoj, který sahá až do středověku.  Přesto se za první zaznamenaný ples často považuje slavnost konaná v Amiens roku 1385, která se pořádala při příležitosti svatby francouzského krále Karla VI.

První zaznamenané plesy měly podobu slavnostního setkání

Tato událost však ještě nevypadala jako ples v dnešním slova smyslu. Neexistoval pevně daný program, taneční pořádek ani jasně vymezená role tance v průběhu večera. Šlo spíše o velkolepou slavnost, kde se hudba, tanec, hostina a společenské setkávání prolínaly dohromady. Tančilo se, ale tanec nebyl organizovanou společenskou zkouškou, spíš součástí celkové oslavy. Až postupem času se podobné události začaly opakovat pravidelně, získávaly ustálenější podobu a zvolna se z nich vyvinul ples, jak ho známe dnes. Ostatně už samotné slovo ball vychází z latinského ballare, tedy tančit, což jasně ukazuje, že právě tanec byl pro plesy od začátku klíčový.

S tím, jak se plesy usazovaly v aristokratickém prostředí, začaly se postupně vzdalovat lidovým slavnostem. Jedním z hlavních rozdílů byl právě styl tance. Zatímco nižší vrstvy tančily lidové tance, které byly spontánní, živé a často kolektivní, dvorské tance kladly důraz na kontrolu těla, ladnost pohybu a čitelnost gest. Tanec přestal být přirozeným pohybem a stal se naučenou dovedností. Byl způsobem, jak dát najevo společenské postavení, výchovu a schopnost pohybovat se v rámci přísných pravidel.

V 17. a 18. století převládaly strukturované skupinové tance

V 17. a 18. století, v období baroka a rokoka, se plesy staly pevnou součástí dvorské kultury, zejména ve Francii, odkud se jejich podoba šířila dál po Evropě. Tanec byl v této době silně strukturovaný a často probíhal ve skupinách nebo přesně daných formacích. Typickým příkladem je menuet, který patřil k nejreprezentativnějším dvorským tancům. Tančil se pomalu, s důrazem na držení těla, ladnost kroků a přesně načasované uklánění. Páry se pohybovaly po parketu podle daného schématu, často před zraky ostatních, a samotný tanec působil spíš jako společenská prezentace než jako zábava.

Vedle menuetu se na plesech objevovaly i další skupinové tance, které se tančily v řadách, kruzích nebo čtvercových formacích. Tyto tance, známé například jako kontredansy nebo později kvadrily, pracovaly s větším počtem tanečníků najednou. Páry stály proti sobě nebo vedle sebe v řadách a během tance se posouvaly, střídaly partnery nebo měnily své místo v prostoru. Každý pohyb měl své přesné pořadí a tanečníci museli sledovat nejen hudbu, ale i ostatní účastníky, aby se v tanci neztratili.

Právě tato struktura byla pro dvorské plesy typická. Skupinové tance umožňovaly zapojit větší množství hostů, zároveň ale udržovaly přehled a řád v sále. Přímý fyzický kontakt byl omezený a přísně kontrolovaný, což odpovídalo tehdejším společenským normám.

Valčík přesunul pozornost ke dvojici a jejich souhře

Zlomovým obdobím se stal přelom 18. a 19. století, kdy se začal prosazovat valčík. Ten se výrazně lišil od do té doby běžných plesových tanců. Dvojice se při něm pohybovala plynule a v těsném držení, což zpočátku vyvolávalo značné pohoršení. Právě blízkost tanečníků byla vnímána jako něco nevhodného a narušujícího dosavadní společenská pravidla.

Přesto se valčík rychle rozšířil, především ve Vídni, a postupně se stal běžnou součástí plesů po celé Evropě. Jakmile byl společností přijat, začal ovlivňovat i celkové pojetí tance. Na plesech se postupně přecházelo od skupinových a formálních tanců k párovým formám, kde se pozornost přesouvala od choreografie celku k souhře dvou lidí.

Jazz změnil rytmus i způsob pohybu na plesech

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se tanec na plesech začal výrazně proměňovat spolu s hudbou i celkovou atmosférou doby. Zásadní roli sehrál jazz, který přinesl rychlejší tempo, výrazný rytmus a úplně jiný přístup k pohybu. Tanec už nestál na pomalých, plynulých krocích a přesně daných figurách, ale reagoval přímo na hudbu. Kroky se zkracovaly, zrychlovaly a pohyb se stal živější a dynamičtější.

Tato změna se přirozeně promítla i do módy dvacátých let, která byla navržená tak, aby pohyb podporovala a nechala vyniknout rytmus tance. Právě proto se plesy inspirované tímto obdobím dodnes pojí s charakteristickým stylem, který s tehdejší taneční energií úzce souvisí.

22.1.2026
Proč byla dvacátá léta tak divoká

Do plesových sálů se postupně dostávaly nové taneční styly, jako byl foxtrot nebo později swingové tance. Tyto tance se tančily ve dvojici, ale vztah mezi partnery byl volnější než u valčíku. Důležitější než dokonalá technika byla souhra, rytmus a schopnost pohybovat se přirozeně s hudbou. Tanec se tak přestal vnímat jako formální výkon a stal se spíš prostorem pro zábavu a osobní projev.

Plesy díky tomu získaly lehčí atmosféru. I když si zachovaly slavnostní rámec, tanec už nebyl striktně svázaný pravidly a choreografií. Právě ve 20. století se definitivně posunul od reprezentace k radosti z pohybu, která je s plesy spojená dodnes.

Současné plesy kombinují volnost a tradiční formy tance

Ačkoli už dnes na plesech netančíme tak jako v minulosti, tradiční tance z nich úplně nezmizely. Ať už jde o klasické společenské tance, jako je valčík, waltz, tango nebo foxtrot, nebo o rytmičtější formy, například latinskoamerické tance či swing, tanec zůstává středobodem celého večera.

Ples už dnes není striktně formální záležitostí a dovoluje mnohem víc volnosti. Staví spíš na uvolnění a radosti z pohybu než na přesném dodržování pravidel. Není nutné znát konkrétní figury ani tančit správně. Přesto formální tanec z plesu nezmizel, stal se spíš jednou z možností, jak si večer užít.

Foto: Petr Vilgus, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

A co vy? Láká vás vyzkoušet nějaký zmíněný druh tance?