Tereza Nesvadbová | 22.1.2026 | 5 MIN
Dvacátá léta bývají popisována jako divoká a bezstarostná. Tento obraz ale vznikl z konkrétních společenských změn, které sahaly mnohem hlouběji než jen k zábavě a nočnímu životu.
Dvacátá léta na nás dodnes silně působí a jejich nezaměnitelnou atmosféru se snažíme znovu vytvářet. Cítíme nostalgii po časech, které jsme sami nezažili, možná právě proto, jak živě a uvolněně dnes působí. A to i ve srovnání se současností, kdy máme méně omezení než lidé před sto lety. Přesto jsou dvacátá léta často vnímána jako období větší lehkosti, pohybu a chuti žít.
Z tehdejší kultury je cítit silná touha po zábavě, tanci a vymezení se vůči minulým pořádkům. Nešlo jen o módu nebo večírky, ale o širší změnu nálady společnosti. Otázkou je, odkud se tahle energie vlastně vzala. Byla to náhlá proměna, nebo spíš vyústění delšího procesu?
Dvacátá léta plynule navazují na válečné období a právě první světová válka zasáhla každodenní život mnohem hlouběji, než si dnes dokážeme představit. Trvala roky, dotkla se téměř každé rodiny a změnila způsob, jakým lidé přemýšleli o jistotách, autoritách i budoucnosti. Miliony mužů se nevrátily domů, rodiny přišly o živitele a představa stabilního, předem daného řádu světa se rozpadla. To, co dřív působilo pevně a neměnně, najednou přestalo platit.
Právě z tohoto rozkladu starých jistot začíná vyrůstat proměna, kterou si dnes s dvacátými lety spojujeme. Nešlo jen o touhu zapomenout na válku, ale o potřebu znovu si vymezit, jak má život vypadat a co má smysl.
Proměna se přitom neodehrávala jen v hlavách lidí, ale velmi konkrétně v jejich každodenním životě. Společnost, která vyšla z války, už nemohla fungovat stejně jako před ní. Ženy během válečných let převzaly role, které jim dřív nepříslušely – pracovaly v továrnách, úřadech i službách, staraly se o domácnosti bez mužů a získaly větší ekonomickou i osobní samostatnost. Po válce se nechtěly jednoduše vrátit zpět do původních mantinelů. Změnila se jejich pozice i očekávání, která na sebe i na svět kladly.
Zároveň se výrazně proměnila města. Urbanizace zrychlovala už před válkou, ale ve dvacátých letech dostává nový rytmus. Město se stává místem anonymity, pohybu a možností. Lidé se častěji setkávají s někým, koho neznají, nejsou pod neustálým dohledem komunity a tradic, které určovaly život na venkově. Právě tahle anonymita vytváří prostor pro experimentování s oblečením, chováním i životním stylem.
Hudba, tanec a noční život nejsou jen zábavou, ale způsobem, jak si znovu přivlastnit tělo i čas. Jazz, který je dnes s dvacátými lety neodmyslitelně spojený, působí chaoticky, rytmicky a živě. Je opakem předválečné uhlazenosti. Tanec už není jen společenským rituálem, ale fyzickým prožitkem. Pohyb se stává výrazem svobody, ale i určité vzdorovitosti.
Ještě před válkou měl večerní život jasná pravidla. Společenské události byly formální, strukturované a do velké míry předvídatelné. Tanec měl pevně dané kroky, oblečení odpovídalo společenskému postavení a večer byl spíš událostí, na kterou se dohlíželo, než prostorem pro spontánnost. Od žen se očekávala zdrženlivost, od mužů kontrola. Tělo bylo zahalené, pohyb omezený a společenský styk svázaný konvencemi.
Dvacátá léta tenhle model narušila. Večery se začaly přesouvat z oficiálních sálů do klubů, barů a tanečních podniků, kde se setkávali lidé různých vrstev. Noční život se prodlužoval, hudba byla hlasitější a tempo rychlejší. Zábava už nebyla jen společenskou povinností, ale cílem sama o sobě. Lidé zůstávali vzhůru dlouho do noci, tančili, pili a trávili čas způsobem, který byl ještě nedávno považován za nevhodný.
S tím se měnila i móda. Oblečení muselo reagovat na pohyb, tanec a nové tempo života. Těžké korzety, dlouhé sukně a složité vrstvy ustupovaly volnějším siluetám. Šaty se zkracovaly, pas se posouval níž a střihy dovolovaly tělu se hýbat. Nešlo jen o estetiku, ale o praktickou změnu. Ženy potřebovaly oblečení, ve kterém se dá tančit, sedět, smát se a pohybovat bez omezení.
Právě večerní móda se stala nejviditelnějším symbolem celé éry. Třásně, flitry a lehké materiály nebyly samoúčelným zdobením, ale způsobem, jak zvýraznit pohyb v tlumeném světle klubů. Šaty reagovaly na každý krok a tanec se stal součástí vizuálního dojmu. Oblečení přestalo tělo skrývat a začalo ho doprovázet.
10.1.2026
Móda 20. let: jak vypadala a proč nás pořád baví
Důležité je ale si uvědomit, že obraz dvacátých let, který dnes obdivujeme, je zjednodušený. Ne všichni tančili charleston, ne všichni chodili na večírky a ne každý večer vypadal jako scéna z filmu. Pro velkou část lidí zůstával každodenní život poměrně obyčejný a často i náročný. Pracovní dny byly dlouhé, mzdy nejisté a sociální rozdíly výrazné. Zatímco ve městech se rodila nová kultura zábavy, na venkově a v dělnických čtvrtích se žilo mnohem střízlivěji.
Mnoho rodin se po válce teprve snažilo znovu postavit na nohy. Domácnosti fungovaly úsporně, oblečení se opravovalo a nosilo opakovaně, volný čas byl omezený. Pro spoustu lidí nebyl noční život pravidlem, ale výjimkou. Tančírny a bary byly lákavé, ale ne vždy dostupné, a už vůbec ne každému.
I móda, kterou si dnes spojujeme s dvacátými lety, představovala spíš slavnostní nebo městskou vrstvu života. V běžném dni lidé nosili praktické oblečení, často starší střihy a materiály, které odpovídaly práci a prostředí, ve kterém žili. Volnější siluety se prosazovaly postupně a nerovnoměrně. Změna nebyla plošná ani okamžitá.
Do obrazu dvacátých let patří i fakt, že právě v této době platil v USA zákaz alkoholu. Prohibice, která začala v roce 1920, měla omezit alkoholismus a společenské problémy, v praxi ale vedla spíš k opačnému efektu. Alkohol z veřejného prostoru nezmizel, jen se přesunul do ilegality. Vznikaly tajné bary, takzvané speakeasies, kam se chodilo pít, tančit a poslouchat hudbu mimo dohled úřadů. Právě tyto podniky dnes často stojí za představou divokého nočního života dvacátých let. Ale ani tenhle svět nebyl otevřený všem. Vyžadoval kontakty, peníze a odvahu riskovat.
Dvacátá léta tak nebyla jednotným obdobím nepřetržité zábavy, ale dobou výrazných kontrastů. Vedle tanečních sálů a nočního života existoval běžný každodenní rytmus práce, starostí a nejistoty. Zatímco část společnosti si mohla dovolit experimentovat, bavit se a měnit styl života, velká část lidí řešila existenční otázky a pomalé přizpůsobování se novému světu po válce.
Právě tohle napětí mezi uvolněním a realitou dává dvacátým létům jejich skutečný kontext. Nešlo jen o útěk k zábavě, ale o hledání nového způsobu, jak žít v době, kdy staré jistoty přestaly fungovat a nové se teprve rodily. V tom je jejich význam i důvod, proč se k nim dodnes vracíme spíš jako k symbolu proměny než jako k přesnému obrazu tehdejšího života.
Představa dvacátých let, ke které se dnes vracíme, je nevyhnutelně zjednodušená a zromantizovaná. Stejně ostatně přistupujeme k mnoha obdobím v historii. To ale neznamená, že si z nich nemůžeme vzít atmosféru, kterou obdivujeme. Právě to se ostatně dělo už ve dvacátých letech. Lidé tehdy nežili v iluzi, že je svět jednoduchý nebo bezpečný. O to víc se snažili užívat přítomný okamžik, pohyb, hudbu a společnost druhých.
Přitahuje vás romantizovaný obraz dvacátých let, nebo máte blíž k jiné historické době?
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva