Tereza Nesvadbová | 24.2.2026 | 5 MIN
Ples vypadá na první pohled univerzálně. Šaty, hudba, tanec, slavnostní atmosféra. Jenže význam plesu se liší podle toho, kde se odehrává. To, co je v Evropě součástí sezóny a společenského rytmu, funguje v USA spíš jako jednorázová událost s konkrétním účelem. A právě v těchto rozdílech se ukazuje, že pod stejným slovem se může skrývat něco úplně jiného.
Když začne plesová sezóna, spousta z nás vytáhne společenské šaty, naleští boty a vrhne se do víru tance. Plesy v Evropě mají dlouhou tradici a i když jsme dávno upustili od přísného dodržování společenských pravidel, plesání jako takové zůstalo pevnou součástí společenského života.
3.2.2026
Jaká pravidla vládla plesům v 18. a 19. století
Ples, jak ho dnes známe, má kořeny především ve Vídni. Odtud se rozšířil po celé Evropě a postupně ovlivnil i další části světa, včetně Spojených států. Jenže právě tam se tento typ společenské události vyvinul úplně jiným směrem. A tak dnes pod pojmem ples chápeme zcela odlišnou akci podle toho, na kterém kontinentu se nacházíme.
Evropské plesy měly v 18. a 19. století poměrně jasno v tom, jak věci fungují. Vědělo se, kdy se přichází, s kým se tančí, kolikrát se jde na parket a co se u toho považuje za vhodné. Na plesech se především sledovalo, jak zručně se člověk ve společnosti pohybuje. Důležitá nebyla jen vhodně zvolená róba, která v mnoha detailech stále čerpala z tradice barokního oblečení, ale i držení těla, tempo chůze nebo schopnost reagovat na okolí.
Dnes už plesy takhle přísné nejsou. Výjimku tvoří některé tradiční akce, například ve Vídni, kde má večer pořád jasný řád a průběh. Většina evropských plesů ale žádná pravidla nehlídá. Udržuje se forma a slavnostní nálada, od přísných společenských pravidel se však upustilo.
Co se ale nezměnilo, je samotný princip. V Evropě pořád funguje plesová sezóna. Každý rok se od zimy do jara střídají maturitní, univerzitní, městské, profesní nebo tematické plesy. Vedle nich mají své místo i regionální a oborové akce, třeba hasičské nebo myslivecké.
Ples tak nemusí být jednorázovou událostí, ale opakujícím se rituálem. Někdo navštěvuje plesy pravidelně, někdo jen občas, ale pořád jde o součást běžného společenského rytmu.
V americkém prostředí se pod pojmem ball skrývá několik různých typů společenských akcí. Ples tu však není samozřejmou součástí společenského kalendáře. Většinou jde o konkrétní událost spojenou s určitou etapou života nebo s konkrétním prostředím.
Ples se koná jako oslava ukončení studia, dosažení určitého věku, nebo slouží k formální prezentaci. I proto mají jednotlivé americké plesy velmi rozdílný charakter a atmosféru. Některé jsou silně osobní, jiné ryze formální, další mají spíš reprezentativní nebo ceremoniální ráz. Může jí i středoškolský prom, debutantský ples, cotillion, univerzitní formální večer nebo armádní a charitativní ples.
Cotillion je typicky jižanská americká tradice, která se někdy popisuje jako ples, ale ve skutečnosti jde hlavně o organizovanou výuku společenského chování. Děti ve věku zhruba 11 až 13 let se tu učí stolování, konverzaci, základní formální chování a také jednoduché tance.
Závěrečný večer pak slouží jako slavnostní prezentace toho, co se během lekcí naučily. Pro evropského pozorovatele má cotillion blíž k ceremoniálu než k taneční zábavě.
Zatímco u nás se tanec učí proto, aby si ho člověk užil na plesech, cotillion má jiný cíl: připravit dítě na pohyb v určitém typu společnosti. Nejde o běžnou zkušenost všech Američanů, ale spíš o záležitost konkrétních komunit a rodin.
Celý program vrcholí slavnostním večerem, kde rodiče sledují, jak děti předvádějí to, co se během lekcí naučily. Z evropského pohledu se cotillion blíží spíš kombinaci společenské výchovy a závěrečného ceremoniálu než plesu v pravém slova smyslu.
Nejde však o běžnou aktivitu pro všechny děti. Koná se hlavně pro majetnější rodiny, tradiční kominity, v rámci společenských klubů a v církevních kruzích nebo v regionech, kde se klade důraz na rodinnou kontinuitu a „dobré vychování“.
Debutantské plesy v USA se stále pořádají, ale pro většinu Američanů zůstávají spíš něčím, co znají z filmů a seriálů než z vlastní zkušenosti. Pokud jste viděli Gilmorova děvčata, víte, že debutantský ples slouží jako okamžik, kdy je dívka oficiálně „uvedena do společnosti“. Právě takhle tyto akce dodnes fungují i mimo obrazovku.
Debutantské plesy se konají především v určitých regionech a sociálních kruzích. Nejčastěji na americkém Jihu, na severovýchodě USA, v jižní Kalifornii a v bohatších, tradičně založených komunitách. Nejde o otevřené společenské akce. Účast není samozřejmá a rozhodně není pro každého.
Aby se dívka debutantského plesu zúčastnila, musí splňovat určitá nepsaná kritéria. Rodinné zázemí, společenské vazby, původ i schopnost zapadnout do daného prostředí hrají větší roli než samotný tanec nebo šaty. Smyslem debutantského plesu není zábava v evropském smyslu, ale formální prezentace dívky v rámci uzavřeného společenského okruhu.
Historicky šlo o jasný signál: dívka dosáhla věku, kdy je považována za společensky dospělou a způsobilou k navazování vztahů a budoucímu manželství. I když dnes debutantské plesy působí zastarale a jejich význam se změnil, základní princip zůstává stejný. Jde o rituál, který potvrzuje příslušnost k určité vrstvě a síti rodin.
Vedle debutantských plesů existuje v USA ještě několik dalších typů formálních večerů. Nejznámější je středoškolský prom, americká obdoba maturitního plesu. I tady jde o jednorázovou událost, která uzavírá jednu kapitolu studia, jen probíhá jinak, než jsme zvyklí u nás. Prom patří výhradně studentům. Rodiče zůstávají doma a na parketu se potkávají i studenti z jiných ročníků.
Vedle toho se koná homecoming, akce úzce spojená se školním a sportovním životem. Nejčastěji navazuje na americký fotbal a funguje jako společenské setkání celé školní komunity. Je slavnostnější než běžná školní párty, ale na ples v evropském smyslu si nehraje.
Zvláštní kapitolou jsou charitativní a armádní plesy. Ty vznikají z konkrétní potřeby a pro konkrétní okruh lidí. Slouží k podpoře určité organizace, projektu nebo instituce a zároveň plní reprezentační roli. Účastní se jich dárci, partneři nebo příslušníci dané instituce a jejich doprovod.
V posledních letech se zároveň v USA, a postupně i u nás, rodí nový trend, který pravidla klasické etikety doplňuje o čistou imaginaci: fantasy plesy. Tyto akce vycházejí z tzv. „bookish“ komunity, tedy čtenářů, kteří chtějí na vlastní kůži zažít bály popsané v jejich oblíbených knihách. Velkým fenoménem jsou události inspirované světem Dvora trnů a růží, kde dominuje estetika elfů a víl. Účastníci zde kreativně kombinují klasické společenské šaty s fantasy prvky, jako jsou elfí uši nebo jemná křídla.
Kromě vílího světa sklízí velkou oblibu také gotická estetika nebo naopak romantická regentská éra ve stylu populárních Bridgertonových. Tato nová vlna plesů ukazuje, že touha po slavnostním okamžiku v nás zůstává, jen se její kulisy stále častěji propojují s naší fantazií.
Láká vás některý z amerických typů plesů, nebo je vám bližší evropská představa plesu jako pravidelné společenské události? Podělte se o svůj pohled v komentářích.
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva