Tereza Nesvadbová | 3.2.2026 | 5 MIN
Plesy bývaly místem, kde se rozhodovalo o pověsti, postavení i budoucnosti. Každý tanec, rozhovor i drobné gesto měly svůj význam a chyby se neodpouštěly. Jaká pravidla tehdy plesy určovala, co bylo považováno za vhodné a jaké chování patřilo k největším společenským přešlapům?
Přísná pravidla plesové etikety zná dnes většina z nás spíš z filmů a seriálů, které zobrazují plesy v 18. a 19. století, často zasazené právě do období tzv. Regency era. Dámy s tanečními pořádníky, pánové, kteří si s jednou partnerkou dovolili jen omezený počet tanců, a pečlivě hlídané chování na parketu i mimo něj nejsou jen romantickou stylizací. Tyto detaily vycházejí z reálných společenských zvyklostí, které tehdejší plesy skutečně provázely. Ples nebyl jen zábavou, ale událostí, na níž se hodnotila výchova, postavení i schopnost pohybovat se ve společnosti.
V 18. a 19. století nebyl ples volitelnou zábavou, ale společenskou povinností, zejména pro rodiny, které chtěly zůstat viditelné ve svém okruhu. Neúčast bez vážného důvodu mohla být vykládána jako nezájem, nedostatek respektu nebo dokonce jako snaha vyhýbat se společnosti. Plesy byly pevnou součástí společenského kalendáře a očekávalo se, že se na nich správné rodiny objeví.
Přítomnost na plese sloužila také jako reprezentace rodiny a jejího postavení. Nešlo jen o samotnou účast, ale o celkový dojem: jak se rodina prezentuje, jak jsou její členové oblečeni, s kým se stýkají a jak se chovají. Především u mladých žen byl ples jedním z mála veřejných prostorů, kde se mohly pohybovat mezi lidmi mimo úzký rodinný kruh. Každé vystoupení na plese tak bylo zároveň vystoupením celé rodiny.
Tanec byl středobodem plesu, ale zároveň oblastí, kde platila nejpřísnější pravidla. Mladé neprovdané ženy směli vyzývat pouze společensky vhodní muži, zpravidla z podobného prostředí. Navíc se očekávalo, že tanec proběhne se souhlasem doprovodu, často matky, tety nebo jiné starší příbuzné, která na dívku během večera dohlížela.
Pořadí tanců mělo jasně daný význam. Slavnostní tance na začátku večera byly vyhrazené pro významné hosty nebo osoby s vyšším postavením. Postupně se parket otevíral širšímu okruhu účastníků. Tančit s někým hned na začátku večera mohlo být vnímáno jako projev zvláštní přízně nebo společenského uznání. Naopak opakované tance s jedním partnerem v průběhu večera přitahovaly pozornost a mohly vyvolat spekulace o bližším vztahu.
Žádost o tanec měla přesně danou podobu. Pán k dámě přistoupil, formálně ji oslovil a lehkou úklonou požádal o konkrétní tanec. Dáma měla právo odmítnout, ale pouze z vážného důvodu.
Odmítnutí samo o sobě muselo být provedeno velmi opatrně. Dáma se obvykle vymluvila na únavu nebo již obsazený pořadník a očekávalo se, že po zbytek daného tance skutečně zůstane sedět.
Významnou roli sehrával taneční pořadník. Dámy si do něj zapisovaly jednotlivé tance a jména partnerů, čímž vznikal jasný přehled večera. Pořadník fungoval jako praktická pomůcka, ale zároveň jako forma společenské kontroly. Zabraňoval zmatkům, nevhodnému favoritismu i opakovanému vyzývání téže osoby. Prázdná místa nebo naopak příliš zaplněný pořadník byly tichým, ale výmluvným signálem, kterého si okolí všímalo.
Na plesech 18. a 19. století nebylo oblečení otázkou osobního vkusu, ale jasně daného dress codu. Ten se lišil podle typu události, denní doby i společenského prostředí, ve kterém se ples konal.
U dam se očekávaly dlouhé večerní šaty, zpravidla sahající až ke kotníkům nebo na zem. Součástí oděvu byly rukavice, které se na parketu běžně nesundávaly, a pečlivě upravený účes. Výstřihy nebyly zakázané, ale měly své hranice, příliš hluboký výstřih nebo příliš odhalená záda mohly být považovány za nevhodné, zejména na formálních plesech. Barvy a materiály se volily s ohledem na dobu a příležitost; příliš tmavé, těžké látky působily na tanečním parketu nepatřičně.
Pánský oděv byl ještě striktnější. Na slavnostní plesy se nosil frak, na méně formální události smoking nebo tmavý oblek. Košile, vesta, kravata nebo motýlek a naleštěné boty byly povinnými doplňky. Výrazné barvy, nápadné vzory nebo nedbale padnoucí oblečení se považovaly za společenský přešlap. Od muže se očekávalo, že nebude oblečený nápadně, ale dokonale upraveně.
Za nevhodné nebo pohoršující se považovaly i zdánlivé drobnosti. U dam to mohly být chybějící rukavice, příliš nápadné šperky, nevhodně zvolený klobouk nebo neupravené boty. U pánů pak například nedostatečně formální obuv, rozepnutý límec nebo absence předepsaných doplňků.
Plesový sál byl veřejným prostorem, kde se každý pohyb odehrával před očima ostatních. Už samotný pohyb v sále měl svá pravidla. Na parketu se tančilo po směru hodinových ručiček a bylo nepřípustné zastavovat uprostřed tance nebo měnit směr. Páry se měly pohybovat plynule, bez prudkých gest a bez zbytečného přitahování pozornosti. Mimo parket se hosté pohybovali klidně, pomalu a s rozvahou.
Konverzace měla jasně vymezené hranice. Rozhovory měly být zdvořilé, lehké a spíše krátké. Mluvilo se o hudbě, tanci, cestování, počasí nebo společenských událostech. Očekávalo se, že host dokáže konverzaci přirozeně ukončit a zapojit se i do dalších společenských kontaktů.
Některá témata byla na plesech považována za zcela nevhodná. Nemluvilo se o politice, finančních poměrech, rodinných problémech ani o zdravotním stavu. Stejně tak bylo nepřípustné pomlouvat nepřítomné nebo otevřeně hodnotit ostatní hosty.
Alkohol byl součástí společenského života, ale pouze v omezené míře. Sklenka vína nebo šampaňského byla přijímaná, opilost však znamenala vážný společenský prohřešek. Ztráta sebekontroly byla vnímána jako selhání charakteru i výchovy. Podobně se přistupovalo k jídlu. Jedlo se střídmě, nenápadně a bez spěchu.
Ačkoli se dnes rádi vracíme k estetice plesů z 18. a 19. století, tehdy rozhodně nešlo o bezstarostnou zábavu. Za hudbou, tancem a slavnostními šaty se skrýval přísně sledovaný prostor, v němž každý krok a gesto nesly svůj význam.
Které z tehdejších společenských pravidel by vám dnes dělalo největší potíže?
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva