Tereza Nesvadbová | 28.10.2025 | 3 MIN
Jeptiška, kněz, kříž, svíčka - motivy, které si obvykle spojujeme s vírou, pokorou a klidem. Přesto právě ony patří k nejvýraznějším a nejděsivějším prvkům hororového žánru. Stačí si vybavit démonickou postavu Valak z filmu The Nun nebo scénu vymítání z kultovního Vymítače ďábla. Jak se ale stalo, že se církevní symboly a postavy, které mají přinášet útěchu, proměnily v nástroj děsu?
Horor a náboženství mají společného víc, než by se mohlo zdát. Už samotné biblické texty jsou plné obrazů, které bychom dnes považovali za prvky hororu - posednutí, démonické síly, boží tresty nebo apokalyptické vize. Postavy, které čelí pokušení či zlu, bývají často fyzicky i duševně ničeny. Tyto příběhy, předávané po staletí, vytvářely základ pro to, jak lidé chápou dobro a zlo - a tím i moderní hororový jazyk.
Filmoví tvůrci začali tyto motivy objevovat už s nástupem zvukového filmu, ale skutečný průlom nastal v 70. letech. V roce 1973 šokoval publikum snímek Vymítač ďábla (The Exorcist), který definoval podobu náboženského hororu na desítky let dopředu. Zlo se tentokrát neplížilo ulicemi ani hřbitovy, ale vstoupilo přímo do domu, kde se lidé modlí a cítí bezpečí. Úspěch Vymítače ďábla ukázal, že největší děs vzniká tehdy, když se zpochybní to, čemu lidé věří.
Ztělesňuje člověka, který se staví démonům tváří v tvář, a zároveň sám zápasí se svou vírou. Je to ochránce i oběť - někdo, kdo bojuje nejen se zlem, ale i s vlastním strachem.
Ve filmech jako Omen, Stigmata, The Exorcism of Emily Rose nebo The Conjuring se víra neukazuje jako jistota, ale jako něco, co musí být neustále zkoušeno. Kněží a věřící hrdinové nejsou neporazitelní - často se ocitají v největším nebezpečí právě ve chvíli, kdy začnou zpochybňovat vlastní víru.
Tyto příběhy navíc využívají jazyk rituálu - latinské modlitby, svěcenou vodu, kříže, svíčky - věci, které divák zná, ale v hororovém kontextu působí znepokojivě. I bez krve a násilí dokáže scéna vymítání vyvolat napětí, protože pracuje s něčím, co je hluboko zakořeněné v kolektivní představivosti.
Zatímco první náboženské horory se zaměřovaly na kněze, pozdější filmy obrátily pozornost k ženám. Jeptišky vždy symbolizovaly čistotu, oddanost a víru - ideály, které jsou ve filmu často záměrně převráceny.
Démonická jeptiška Valak z filmu The Nun (2018) je typickým příkladem: postava, která spojuje posvátné s démonickým. Její vzhled je založený na prostém kontrastu černé a bílé, a přesto působí extrémně silně. Rouchu, které bylo vždy spojeno s něčím posvátným se mění na strašidelnou masku.
Zajímavé je, že postava děsivé jeptišky má i hlubší kulturní kořeny. Od 40. let se v evropských i amerických filmech objevovaly příběhy z klášterů, které zdůrazňovaly napětí mezi vírou, potlačenými emocemi a touhou. Postupem času se z nich vyvinul subžánr zvaný nunsploitation - kontroverzní spojení duchovna, erotiky a hrůzy, které šokovalo i přitahovalo. The Nun a moderní filmy na tento trend volně navazují, ale v mnohem stylizovanější a mystičtější formě.
Kostely a kláštery patří k nejpůsobivějším prostředím filmového hororu. Jejich architektura, ozvěny, gotická výzdoba i zpěv v latině vytvářejí atmosféru, která působí zároveň krásně i zlověstně. Právě tenhle kontrast je důvod, proč se k církevním kulisám filmaři neustále vracejí.
Církevní motivy fungují také proto, že v nich divák cítí jistý respekt. Kostel je místo, kde se člověk obrací k něčemu vyššímu, a v momentě, kdy se do takového prostoru vloudí zlo, působí o to silněji.
Kostým hororové jeptišky patří k nejvýraznějším, a přitom nejjednodušším halloweenským převlekům. Základem je klasický černý hábit s bílou rouškou, který doplníte několika detaily - například barevnými kontaktními čočkami, křížem nebo make-upem inspirovaným filmovou The Nun.
Líčení přitom může mít mnoho podob - od jednoduchého ztmavení očí až po propracovaný make-up s černými kamínky a kontrastními stíny.
Vzhled si tak můžete přizpůsobit podle sebe - od minimalistického převleku až po propracovanou strašidelnou verzi. Na rozdíl od většiny halloweenských převleků nepůsobí kostým jeptišky přehnaně ani karikaturně. Je strohý, výrazný, a právě svou prostotou často působí silněji než masky plné krve či okázalých detailů.
A co vy? Fascinují vás náboženské motivy v hororech, nebo dáváte přednost klasickým přízrakům a čarodějnicím?
Napište nám do komentářů, který film s církevní tematikou vás nejvíc zaujal - a jestli byste si troufli i na kostým temné jeptišky.
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva