Proč chodí Mikuláš právě 5. prosince?

Tereza Nesvadbová | 19.11.2025 | 4 MIN

Každý rok na Mikuláše vás pravděpodobně napadne stejná otázka. Proč se slaví právě 5. prosince večer, když svátek sv. Mikuláše připadá na 6. prosince? Abychom tomu porozuměli, je potřeba se podívat do historie a také na to, jak se evropské zvyky postupně propojily s lidovou představivostí.

Foto: Katee87, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Kdo byl svatý Mikuláš a proč se jeho svátek slaví 6. prosince

Historickým základem tradice je svatý Mikuláš z Myry, biskup žijící ve 3.-4. století v oblasti dnešního Turecka. Proslul svou štědrostí, péčí o chudé a ochranou dětí. Záznamy ze středověku ukazují, že se tato postava stala v Evropě velmi uznávanou. Proto se také 6. prosinec, tedy den jeho úmrtí, stal významným liturgickým svátkem. 
Už tehdy také lidé věřili, že Mikuláš během noci pomáhá potřebným. V některých regionech se objevují příběhy o tom, jak v předvečer svého svátku tajně obdarovával děti.

Proč k obdarování docházelo v předvečer svátku? Středověká tradice, kterou jsme převzali

V Evropě byl dlouho zakořeněný zvyk začínat významné svátky už večer předem. Den se totiž symbolicky nepočítal od půlnoci, ale od západu slunce. Proto se většina důležitých událostí zahajovala už předchozí noc - velikonoční vigilie, štědrovečerní tradice nebo vigilie ke cti jednotlivých svatých. Stejný princip se vztahoval i na sv. Mikuláše: jeho svátek připadal na 6. prosince, ale oslavy začínaly už večer 5. prosince.

Tento způsob počítání času se přenesl i do lidových zvyků. Proto Mikuláš nepřicházel až 6. prosince, ale už v jeho předvečer. Noc byla chápána jako okamžik, kdy světci sestupují mezi lidi, zatímco samotný den patřil bohoslužbám a uctění jejich památky. Postupně se tato tradice ustálila natolik pevně, že přetrvala i změny kalendáře a dodnes ji dodržuje většina evropských zemí, kde se svátek Mikuláše slaví.

Obcházení domů: od středověkých školáků až po dnešní podobu

Už nejstarší historické záznamy ze 13. století ukazují, že Mikuláš nechodil 6. prosince během dne, ale právě večer předem. V řadě středověkých měst se do jeho role převlékali studenti teologie, protože právě oni měli nejblíž k církevní symbolice a uměli svatého biskupa důstojně ztvárnit. Nosili jednoduchý převlek připomínající biskupský ornát, improvizovanou mitru z kartonu nebo látky a pastýřskou hůl, která zastupovala biskupskou berlu. Jejich úkolem bylo obcházet domy, žehnat dětem, připomínat hodnoty svátku a někdy také předávat malé dárky či oříšky.

V jiných regionech pořádaly obchůzky i děti nebo členové cechů. Často šlo o drobné slavnosti a divadelní hry, v nichž se představoval Mikuláš a jeho malá družina. Společným znakem bylo, že se vše odehrávalo po setmění. Nejen proto, že práce na polích či v dílnách byla hotová a rodiny se sešly doma, ale také proto, že tma dodávala svátku jedinečný charakter.

Foto: Chmee2, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Praktické důvody: proč se Mikuláš udržel právě v předvečer

Ačkoli má zvyk mikulášské nadílky v předvečer svátku hluboké historické kořeny, k jeho trvání přispěly i zcela praktické okolnosti. Večer je pro většinu rodin chvílí, kdy jsou konečně pohromadě. Prosinec bývá pracovně vytížený měsíc, takže setkání uprostřed dne by bylo pro mnoho rodin obtížné. Večer naopak nabízí prostor, klid i čas, aby se děti mohly připravit, těšit se a zážitek prožít bez spěchu.

Svoji roli hraje také samotná atmosféra prosincového podvečera. Tma, světla lamp, svíčky nebo zasněžená ulice vytvářejí přirozeně slavnostní kulisu, kterou by denní světlo jen těžko nahradilo. Právě tato směs ticha, tmy a jemného napětí dělá z návštěvy Mikuláše něco mimořádného a jiného než běžné denní události.

Předvečer svátku navíc symbolicky otevírá celé období před Vánoci. Mikuláš bývá prvním výrazným prosincovým zvykem, který dětem připomíná, že se blíží největší svátky roku. Umístění nadílky právě na večer 5. prosince tak dobře zapadá do rytmu adventu: začíná se drobným obdarováním, pokračuje očekáváním a přípravami, až vyvrcholí Vánočním večerem.

Jak se tradice liší v Evropě?

Ačkoli datum 5. prosince není jedinou možností, v mnoha evropských zemích se ustálil podobný model jako v Česku. V Rakousku či Německu probíhají návštěvy Mikuláše nejčastěji právě večer 5. prosince, zatímco ráno 6. prosince děti nacházejí dárky v botě. Podobně je tomu v Maďarsku, Slovinsku nebo Lucembursku - domácnosti často zachovávají večerní obchůzky, ale samotné sladkosti a drobné dárky děti objevují až následující den.

V Nizozemsku má předvečer svátku dokonce oficiální jméno: Sinterklaasavond, tedy večer svatého Mikuláše. Jde o hlavní okamžik celých oslav - děti rozbalují dárky, rodiny se scházejí a atmosféra je podobná našemu Štědrému dni.

Mikulášská nadílka 5. prosince tedy není náhoda ani místní zvláštnost. Je to výsledek starého křesťanského kalendáře, středověké tradice a také praktických potřeb rodin. Datum se po staletí udrželo a dnes patří k prosincovým rituálům, které spojují generace. Ať už se tradice slaví klidně doma, nebo formou veselého obcházení, její kořeny i význam zůstávají stejné: připomenout štědrost, laskavost a radostné očekávání Vánoc.