Tereza Nesvadbová | 8.11.2025 | 5 MIN
Mikulášská trojice k prosinci neodmyslitelně patří. Jenže zatímco Mikuláš bývá moudrý a anděl laskavý, čert si často vyslouží roli strašáka. Moderní pojetí ale ukazuje, že to tak být nemusí. Čert může být vtipný, rošťácký a lidský - postava, která děti pobaví, ne vyděsí.
Mnozí z nás si jistě pamatují vlastní dětské strachy a bubáky. Dětská psychika je citlivá a představivost dokáže být neuvěřitelně silná - někdy stačí jediné slovo nebo nečekaná situace, aby v dítěti zanechala hluboký dojem. V minulosti se strach často využíval jako výchovný prostředek. Měl děti naučit rozlišovat mezi dobrem a zlem. Dnes ale víme, že ačkoli má strach velkou sílu, může v dětské duši napáchat víc škody než užitku.
Tradičně představuje Mikuláš řád a spravedlnost, anděl laskavost a čert hrozbu, která měla děti držet na uzdě. Celá trojice symbolizuje rovnováhu dobra a zla - připomínku, že dobré skutky bývají odměněny a zlé potrestány. Zatímco Mikuláš i anděl si svou podobu uchovali téměř beze změny, čert se v průběhu let proměnil. A právě jeho postava se dnes stává nejčastějším kamenem úrazu.
Podle psychologů děti zhruba do sedmi let ještě nedokážou jasně rozlišovat mezi fantazií a skutečností. Když tedy před sebou vidí čerta, nevnímají převlek - ale opravdového tvora, který je může odnést do pekla. A čím hlasitější a děsivější čert je, tím silnější bývá i dětská reakce. V těle se spustí stresová odezva, která může přerůst až v trauma. Takový zážitek pak nezmizí s koncem večera - může se projevit v podobě nočních můr, strachu z autorit nebo úzkosti z nutnosti být „hodný", aby se čert už nikdy nevrátil.
Moderní přístup k výchově stojí na jiných základech - místo strachu staví na důvěře. Dospělí už nevystupují jako autorita, která trestá, ale jako průvodci, kteří dítěti pomáhají pochopit svět a najít vlastní cestu. Stejně tak by měl působit i Mikuláš se svými pomocníky. Jejich návštěva by neměla být strašákem, ale příležitostí k rozhovoru - pohádkovým setkáním, kdy si společně připomeneme, co se během roku povedlo a co se dá příště zvládnout ještě lépe.
Čert byl původně symbolem lidských slabostí - ztělesňoval vše, co je v člověku nezkrotné, pudové a neukázněné. Býval špinavý, hlučný a divoký, ale ne nutně zlý. Připomínal, že tyto stránky k lidské povaze patří, jen je třeba je mít pod kontrolou. Postupem času se ale jeho význam zjednodušil. Z postavy, která měla učit rovnováze mezi dobrem a zlem, se stal strašák, jehož úkolem bylo vynutit si poslušnost.
Moderní čert by měl být spíš zrcadlem lidských emocí než hrozbou. Měl by ukazovat, že i silné emoce - energie, smích nebo křik - jsou v pořádku, pokud je umíme vyjádřit bezpečně. Dětství je přece obdobím, kdy se člověk učí skrze hru, pohyb a spontánnost.
Jsou chvíle, kdy je potřeba být klidný a soustředěný, a pak ty, kdy se dá radost i divokost projevit naplno. Když dětem dovolíme vnímat čerta jako rošťáka, který sice občas vyvede hloupost, ale má své chování pod kontrolou, učíme je důležité věci - že „zlobit" se dá i s respektem. Je v pořádku být hlučný, ale ne zlý. Neposlušný, ale ne krutý.
Čert v této podobě přestává být strašákem a stává se postavou, s níž se děti mohou ztotožnit - protože jim pomáhá pochopit, že i silné nebo negativní emoce k životu patří a není nutné se za ně stydět.
Moderní čert už nemusí být postrachem, který cinká řetězy a děsí děti svým chraplavým hlasem. Může být spíš popleta a komik, který do celé scény vnese smích a uvolnění. Zmatkuje, plete jména, sype si uhlí do bot nebo zapomíná, proč vlastně přišel. Děti ho tak nevnímají jako hrozbu, ale jako nešiku, který je spíš pobaví než vyděsí. Takový čert může třeba začít recitovat básničku místo dítěte, zkoušet zpívat Mikulášovi písničku, ale poplést slova, nebo se hádat s Mikulášem o to, kdo měl letos víc práce. Humor dokáže napětí dokonale uvolnit a dítěti ukázat, že i „temné" postavy mohou být laskavé, hravé a bezpečné.
Ne každý čert musí být divoký nebo směšný. Některý může být spíš empatický - takový, který se nebojí mluvit o pocitech. Může se dětí ptát: „A ty se někdy zlobíš? Já taky! Ale víš, co pomáhá? Když si trochu zadupu nohama a zhluboka se nadechnu."
Tím dětem ukazuje, že zlost, vztek nebo strach nejsou nic špatného - jsou to normální emoce, které má každý, jen je potřeba s nimi umět zacházet. Z takového čerta se může stát důvěrník, který dětem ukazuje, jak zvládat silné pocity, místo aby se jich bály.
Navíc se na něj rodiče mohou snadno odvolat i později: „Pamatuješ, co ti říkal čertík? Když tě to zlobí, zadupej si, zhluboka dýchej." Čert se tak promění z postrachu v laskavého průvodce, který dítěti pomáhá rozumět sobě samému.
Čert nemusí být vždycky hodný ani komický - může být prostě hravý provokatér. Ten, kdo dělá věci „špatně", ale záměrně a s nadsázkou. Zkouší si básničku a pořád ji plete, protože se neumí soustředit. Přerušuje Mikuláše, žvatlá do řeči, zlobí - a tím vlastně ukazuje dětem, jak to nedělat.
Anděl nebo Mikuláš mu pak klidně může trpělivě poradit, jak to zkusit jinak. Děti přitom vidí, že chybovat není tragédie - stačí se zastavit, zkusit to znovu a poučit se. Takhle pojatý čert není hrozbou, ale zábavnou postavou, která skrz humor učí trpělivosti, empatii i sebekontrole.
Mikuláš, anděl i čert jsou součástí jedné pohádky, která má dětem ukázat, že dobro a zlo k životu patří - a že i chyby se dají napravit. Když čerta pojmete s humorem a nadsázkou, promění se v postavu, která přináší radost i smích. A o to nakonec jde - aby si děti na Mikuláše odnesly nejen balíček sladkostí, ale i pocit, že se nemusí bát, když něco pokazí.
Máte vlastní tip, jak čerta pojmout tak, aby děti bavil místo strašení? Podělte se v komentářích.
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva