Tereza Nesvadbová | 2.10.2025 | 6 MIN
Když se řekne čarodějnice, většině z nás se okamžitě vybaví obraz staré ženy s rozcuchanými vlasy, špičatým kloboukem, bradavicí na nose a koštětem, na kterém se prohání temnou nocí. Odkud se ale tato představa vzala a jakou roli v ní hrají černé kočky? Právě to si v dnešním článku podrobně rozebereme.
Dávno před vznikem Halloweenu se v různých kulturách objevovaly postavy žen, které dokázaly komunikovat s duchovním světem, ovládat magické síly nebo vidět skutečnosti skryté běžným lidem. Tyto ženy nebyly vnímány negativně - naopak byly často uctívány jako ochránkyně nebo prostřednice mezi světy. Typickým příkladem je bohyně Hekaté, vládkyně nocí, křižovatek a magie, která patřila do řeckého panteonu. V mytologii se v tomto období objevují také mocné kouzelnice Kirke a Médeia, jež pomocí kouzel ovlivňovaly lidské osudy.
Ve středověké Evropě zastávaly podobnou roli vědmy, bylinkářky a léčitelky. Osvojovaly si znalosti přírody, pomáhaly nemocným a v komunitách byly respektovány. Když však začal sílit vliv křesťanské církve, pohled na tyto ženy se razantně změnil. Jejich schopnosti přestaly být obdivovány a začalo se na ně nahlížet jako na podezřelé, protikřesťanské a nakonec i ďábelské. Znalosti, které dříve vycházely z praktické zkušenosti a tradic, byly překrouceny v údajné temné síly, jež měly pocházet ze spolku s ďáblem. Z uznávaných léčitelek se tak postupně stávaly čarodějnice, které podle dobové víry škodí ostatním pomocí černé magie.
V období čarodějnických procesů se tento obraz ještě více upevnil. Kazatelé i úřady šířili letáky a dřevoryty, na nichž byly čarodějnice zobrazovány jako groteskní a zlověstné bytosti. Cílem bylo vzbudit v lidech strach a sjednotit společnost proti společnému nepříteli. Byly líčeny jako někoho odlišného, nebezpečného a hodného odsouzení.
Čarodějnice si s košťaty spojujeme dodnes, ale právě ve středověku se poprvé objevila představa ženy letící na koštěti. Koště bylo tehdy obyčejnou domácí pomůckou, kterou nejčastěji používaly ženy. Jeho proměna v magický nástroj nesla silný symbolický význam - čarodějnice měla být bytostí, která dokáže přetvořit všední předměty v prostředky nadpřirozené moci. Tím, že ovládá prostor i zákony přírody, působila v očích tehdejší společnosti jako někdo, kdo musí být spolčen s temnými silami.
Existují také historické prameny, které hovoří o tzv. rituálních mastích s halucinogenními účinky. Podle těchto záznamů si měly čarodějnice těmito mastmi potírat košťata, následně upadat do transu a prožívat halucinace, při nichž měly pocit, že létají. Tyto vnitřní zážitky byly později vykládány doslovně a přispěly ke vzniku legendy o skutečném letu na koštěti.
Umělecká vyobrazení čarodějnic na košťatech se začala objevovat v průběhu 15.-16. století a tento motiv se velmi rychle rozšířil po celé Evropě. O několik století později už neodmyslitelně patřil k ikonickému zobrazení čarodějnic - a přetrvává dodnes.
Podle středověkých představ měl čarodějnici doprovázet tzv. familiár. Šlo o nadpřirozeného pomocníka, který jí sloužil při kouzlech a rituálech. Nejčastějším společníkem byla kočka, a to díky své povaze, tichému pohybu, nezávislosti a nočním toulkám. K dalším oblíbeným familiárům patřily také ropuchy nebo sovy, které stejně jako kočky působily tajemně a byly spojovány s nocí.
Černá barva byla tradičně spojována s nocí, a tedy i s temnotou, magií a ďáblem. Lidé navíc věřili, že černé kočky mohou být převtělené čarodějnice nebo duchové. I když se dnes na tyto pověry díváme s nadhledem, černá kočka je stále vnímána jako symbol neštěstí - například když vám přeběhne přes cestu. A s postavou čarodějnice zůstává neodmyslitelně spjata dodnes.
Proč čarodějnice nosí špičatý klobouk, není zcela jasné, ale existuje několik teorií, které se snaží jeho původ vysvětlit. Jedna z nich odkazuje ke středověké módě, kdy ženy skutečně nosily kuželovité pokrývky hlavy. Je proto možné, že byl tento módní doplněk později převzat, zesměšněn a postupně přiřknut čarodějnicím.
Další teorie se váže ke středověké Evropě a židovským komunitám. Židé byli v mnoha regionech nuceni nosit špičaté čepice, které měly zdůrazňovat jejich jinakost a odlišit je od křesťanské populace. Špičatý tvar se tak postupně spojil s představou něčeho, co vybočuje ze společenského řádu, a v rámci křesťanského myšlení i s obrazem kacířů, pohanů a nepřátel víry. Čarodějnice jako postava stojící mimo normy společnosti byla tímto atributem symbolicky označena také. Následně se začala zobrazovat se špičatým kloboukem na letácích a dřevorytech, až se tento doplněk stal její neoddělitelnou součástí.
Proč vůbec vznikl celý koncept čarodějnic jako zlovolných bytostí? Léčitelky a bylinkářky byly přece vážené postavy, které lidem pomáhaly. Odpověď nás opět vrací k době, kdy se církev snažila potlačit vše pohanské - a co nedokázala vymýtit, to přetvořila k obrazu svému. Léčitelky a vědmy představovaly alternativní způsob, jak komunikovat s nadpřirozenem, a narušovaly tak křesťanskou podobu víry. Čarodějnické procesy navíc sloužily i jako nástroj k udržení společenského pořádku. Ženy měly zastávat jasně dané role, a každá, která z těchto norem vybočovala, se stala potenciálně nebezpečnou a nepohodlnou.
Aby se však podnítila nenávist k čarodějnicím, bylo kromě spojení s ďáblem nutné je démonizovat i vizuálně. Křivý nos, bradavice, rozcuchané vlasy a deformované rysy měly čarodějnice jasně odlišovat od tehdejšího ideálu krásy a čistoty. Tyto znaky měly v lidech vyvolávat odpor i strach a usnadnit jejich rozpoznávání v představách společnosti. Stereotyp ošklivé čarodějnice se pak rychle rozšířil do pohádek, literatury a později i filmu, kde se stal nedílnou součástí čarodějnického archetypu.
Kromě pohádek a literatury sehrál zásadní roli v ukotvení podoby typické čarodějnice také film. Když se roku 1939 ve snímku Čaroděj ze země Oz objevila Zlá čarodějnice ze Západu, její zelená kůže, špičatý klobouk, koště a pronikavý smích se okamžitě staly ikonickými. Právě tento film výrazně ovlivnil, jak si čarodějnice představují další generace - od halloweenských kostýmů až po moderní popkulturu.
Postupně se začaly objevovat i další podoby čarodějnic, které už nebyly zobrazovány pouze jako ohyzdné bytosti, ale také jako elegantní či humorné postavy. Společnost Disney se například od tradičního vzhledu odklonila a dala přednost kultivovanějšímu stylu, který vyjadřuje moc, sebevědomí a autoritu. Výrazně přitom pracuje se symbolikou barev, do nichž své záporné hrdinky obléká - typicky černou, fialovou nebo zelenou, které zdůrazňují jejich nadpřirozenost a temnější charakter.
Symboliku černé barvy už známe - představuje temnotu, eleganci i smrt. Fialová byla v minulosti spojována s mocí a luxusem, a Disney ji využívá především jako znak temné magie. Působí vznešeně, ale zároveň nebezpečně. Zelená má zase konotace s jedem a nebezpečím; určité odstíny v kontrastu s černou vytvářejí až jedovatý, toxický dojem, který podtrhuje nadpřirozenost záporných postav.
Čarodějnice mívají často ostré, až špičaté rysy a linie. Tento prvek navazuje jednak na symboliku špičatých klobouků a jinakosti, ale zároveň i vizuálně vyjadřuje jejich odlišnost od kladných postav. V kontrastu s měkčími a kulatějšími tvary hrdinů působí jejich vzhled stroze, tvrdě a někdy až hrozivě.
Moderní Halloween se začal formovat jako směs keltského folkloru, křesťanských svátků, místních amerických zvyků a později i masové kultury. Čarodějnice jako postavy spojené s nocí, magií a podzimem do podoby tohoto svátku dokonale zapadly. Na přelomu 19. a 20. století se začaly objevovat na pohlednicích a ilustracích, které šířily jejich typickou podobu napříč Spojenými státy. Postupně se tak staly neodmyslitelnou součástí halloweenské estetiky. Už nebyly zobrazovány pouze démonicky, ale také stylizovaně a hravě, jako součást podzimního karnevalového veselí.
Čarodějnický kostým je populární u dětí i dospělých - může být klasicky temný, elegantní, pohádkový nebo moderně stylizovaný. Nabízí velký prostor pro kreativitu a osobní interpretaci. Právě proto je čarodějnice tak silnou a trvalou ikonou - spojuje dávné mýty, kulturní symboliku i hravost současných svátků. Převlékáme se za ně při Halloweenu, ale také během tematických průvodů a karnevalů.
Čarodějnice jsou halloweenská klasika - ale každý je pojímá po svém. Jak vypadá ta vaše? Elegantní, strašidelná nebo úplně netradiční? Napište nám do komentářů a inspirujte ostatní svými nápady či fotkami!
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva