Tereza Nesvadbová | 9.2.2026 | 3 MIN
Vodník patří k nejznámějším postavám českých pověstí a pohádek. Někdy působí hrozivě, jindy hravě nebo až laskavě. Je tedy vodník zlý, nebo hodný? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, a vede zpátky k tomu, jak lidé vodníka chápali v minulosti a proč se jeho obraz postupně proměnil.
Foto: Pohled 111, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
V lidové tradici byl vodník ztělesněním nebezpečí, které souviselo s vodou. Lidé si odedávna personifikovali přírodní síly, aby pro ně byly srozumitelnější a uchopitelnější. Nejen v českém prostředí, ale napříč různými kulturami se ve starých mýtech a pověstech objevují příběhy, které působí pohádkově, ale jejich účelem je lepší pochopení světa a předávání zkušeností.
Vodník byl vždy pevně spojený s konkrétním místem, kde lidé přicházeli s vodou do styku a kde zároveň hrozilo nebezpečí utonutí, u rybníků, tůní, jezů nebo mlýnů. Nebyl vnímán ani jako čistě zlý, ani jako hodný. Spíš jako síla, se kterou je nutné počítat. Kdo se u vody choval neopatrně nebo bez respektu, mohl na to doplatit.
V lidových pověstech přichází člověk k vodě většinou kvůli běžné práci. Jde vyprat prádlo, nabrat vodu nebo zkontrolovat rybník. Voda působí klidně a nic nenasvědčuje nebezpečí. Právě v tu chvíli se objevuje vodník. Nezjevuje se vždy přímo. Někdy se ozve šplouchnutí, jindy zavolá známým hlasem. Člověk se nahne nad hladinu, uklouzne nebo ztratí rovnováhu a vodník ho v tu chvíli stáhne pod pod vodu.
V některých pověstech se také objevuje motiv duše uchované v hrníčku. Vodník si ji odnáší do svého příbytku na dně rybníka nebo řeky, kde ji schovává jako důkaz své moci nad vodním světem. Tento obraz symbolicky vyjadřuje ztrátu člověka, který navždy zmizel pod hladinou.
Asi nejznámějším literárním zpodobněním vodníka je ten z Erbenovy Kytice. Právě tato podoba často formuje představu vodníka jako temné a nebezpečné bytosti. Vodník zde působí krutě především kvůli činu na konci balady, který je otevřeně brutální. Zároveň ale nejde o svévolné zlo. Erben vychází z původních lidových představ, v nichž je svět rozdělen na svět lidí a svět pod hladinou. Ve chvíli, kdy dívka spadne do vody, přestává patřit světu lidí a stává se součástí jiného řádu. Vodník zde není vykreslen jako zlý jedinec, ale jako bytost, která jedná podle zákonů svého světa, byť jsou pro člověka nepřijatelné.
V pohádkách se však postava vodníka začíná posouvat jiným směrem. Přestává být zosobněním nebezpečných přírodních sil a stává se svébytným charakterem s vlastními vlastnostmi, slabostmi a motivacemi.
Zachovávají se přitom základní rysy vodníka, jeho podoba, spojení s vodou nebo motiv duší uchovávaných v hrníčcích. Smrt se ale výrazně zjemňuje. Vodník většinou lidi úmyslně netopí. Buď shromažďuje duše těch, kteří se utopili sami, nebo si bere jen zlé a provinilé postavy. V některých příbězích svou roli odmítá, protože nechce lidem ubližovat. Jindy zůstává zachována jen jeho vizuální podoba a vazba na vodu, zatímco motiv topení zcela mizí.
Když se dnes lidé převlékají za vodníka, ať už na maškarní, karneval nebo masopust, většinou vycházejí z pohádkového pojetí této postavy. Málokdo si bere za vzor vodníka jako neúprosnou bytost spojenou se smrtí. Převládá obraz vodníka jako výrazného, hravého charakteru, který je snadno rozpoznatelný a srozumitelný. Právě proto se čerpá z pohádkové tradice, která vodníka zbavila nebezpečí a proměnila ho v postavu vhodnou i pro děti.
I na masopustu, kde se běžně objevují tradiční a symbolické masky, se vodník často posouvá do této lehčí roviny. Zůstává bytostí spojenou s vodou, ale jeho role je hravá, někdy komická a zapadá do světa masek, kde je nadsázka důležitější než původní význam.
Pokud vodníka chápeme jako zosobnění fungování přírody, nelze ho označit ani za zlého, ani za hodného. Nepůsobí záměrně proti lidem, jen připomíná přirozený běh věcí, který se neřídí lidskými pravidly ani na ně neberou ohledy.
A jak vodníka vnímáte vy?
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva