Jak vznikl svátek svatého Mikuláše a co se při něm dělávalo dřív

Tereza Nesvadbová | 24.11.2025 | 6 MIN

Za dnešním Mikulášem stojí skutečný člověk i staleté tradice. Kdo byl svatý Mikuláš, proč děti recitují básničky, odkdy se dávají mandarinky a ořechy a jak se svátek během staletí proměnil? Zvyky, které máme spojené s 5. prosincem, mají překvapivě dlouhý příběh.

Kdo byl skutečný svatý Mikuláš

Za dnešním Mikulášem stojí skutečný člověk z masa a kostí. Ne hrdina z pohádky, ale opravdová historická osobnost. Mikuláš přišel na svět kolem roku 280 ve městě Patara na pobřeží Středozemního moře, v kraji, kde se mísily obchodní cesty, kultura i chudoba. Vyrůstal v prostředí, které znalo bohatství i nouzi, a to ho výrazně formovalo. Po smrti svých rodičů zdědil značný majetek, ale místo aby si užíval pohodlí, rozhodl se jej rozdat potřebným.

Později se stal biskupem v nedaleké Myře. O jeho životě existuje jen málo ověřitelných záznamů, ale jedno je jisté: byl považován za člověka, který pomáhal bez očekávání vděku nebo slávy. Právě tahle neokázalá štědrost způsobila, že se o něm začaly šířit příběhy a legendy, které přežily staletí.

Ta nejznámější vypráví o otci, který měl tři dcery, ale nemohl jim zajistit důstojné věno. V tehdejší době to znamenalo sociální propad a téměř jistý život v bídě. Mikuláš o jejich situaci slyšel a rozhodl se zasáhnout. V noci prý prohodil oknem měšec se zlatem, a celkově toto gesto zopakoval třikrát. Otec nikdy nezjistil, kdo ho obdaroval, a právě tato nenápadná pomoc se stala symbolem toho, co lidé na Mikulášovi dodnes oceňují.

Není divu, že se stal patronem těch, kteří potřebují ochranu: dětí, rodin, studentů, cestujících, námořníků i lidí v nouzi. Jeho jméno se rozšířilo po celém Středomoří, Evropě i Rusku a jeho svátek se stal jedním z nejoblíbenějších v církevním roce.

Už ve středověku byl spojen s drobnými dary. V klášterech se obdarovávaly děti z chudých rodin, ve školách dostávali žáci malé pamlsky nebo pochvalu za pilnost. Mikuláš nebyl jen připomínkou víry, ale i příležitostí k laskavosti, solidaritě a radosti z dávání. A tahle myšlenka, překvapivě prostá a univerzální, vydržela až dodnes.

Jak vypadaly mikulášské obchůzky v průběhu staletí

Dnes většina dětí čeká na Mikuláše, čerta a anděla doma, ve školce nebo na náměstí. Otevřou dveře, řeknou básničku a dostanou balíček. Ale kdybychom se vrátili o pár století zpátky, poznali bychom mnohem divočejší a hlasitější tradici.

Ve středověku byl Mikulášův svátek především veřejnou událostí. Neprobíhal za zavřenými dveřmi, ale venku, mezi lidmi. Průvod masek chodil od domu k domu, často za doprovodu zvonků, hrkaček, zpěvu a modliteb. Mikuláš žehnal rodinám, dobytku, domům i polím. Nebyla to jen zábava, ale i prosba o ochranu a dobrou úrodu v dalším roce. Místy měl obchůzkářský Mikuláš dokonce pravomoc kontrolovat místní zvyky, slušnost a pořádek. Spíš než laskavý dárce byl strážcem komunity.

V 17. a 18. století se tradice proměnila. Mikuláš už nebyl jen duchovní postavou, ale stával se součástí lidové kultury. Po jeho boku chodil čert, často v děsivé masce domácí výroby. Začalo se více hrát, přehánět a žertovat. Obchůzky byly velkou událostí pro celou vesnici.

V 19. století se tradice posunula blíž k tomu, co známe dnes. Mikuláš už nebyl jen postavou pro dospělé, ale stal se výhradně dětským svátkem. Lidé začali více dbát na to, aby byl laskavý, ne zastrašující. Obchůzky se přesunuly do rodinného prostředí. Děti říkaly básničky, ukazovaly, co se naučily, a dostávaly drobné odměny. Dárky byly skromné, většinou sušené ovoce, jablka, ořechy, perník nebo domácí pečivo.

Ve 20. století, hlavně po druhé světové válce, začaly mikulášské obchůzky organizovat spolky, školy, kulturní domy nebo farnosti. Tradice se stala přístupnější i pro městské děti, které už neznaly vesnické průvody.

Dnešní Mikuláš může mít stovky podob. Někde se pořád drží starý zvyk a průvod obchází vesnici stejně jako před dvěma sty lety. Jinde se slaví v knihovnách, na radnicích nebo v nákupních centrech. Balíčky jsou bohatší a kostýmy stylizovanější. Ale princip zůstal stejný: setkat se, podpořit děti, připomenout si, že dobro má hodnotu, a strávit společné chvíle.

Proč děti říkají básničky nebo zpívají

Kořeny tohohle zvyku sahají až do středověku, kdy byl svatý Mikuláš vnímán nejen jako patron námořníků nebo obchodníků, ale především jako ochránce žáků, studentů a učenců. Šestý prosinec nebyl jen obyčejným vyučovacím dnem. Byl to svátek, během kterého se přestávalo psát a počítat a studenti dostávaly příležitost ukázat, co se během roku naučily. Žáci recitovali naučené texty, zpívali duchovní písně nebo přednášeli krátké modlitby.

Studenti si během těchto slavnostních chvil netrénovali jen paměť. Byla to pro ně příležitost mluvit nahlas před ostatními, postavit se před publikum a zvládnout trému. Učení textů zároveň posilovalo jazykové dovednosti, sebevědomí i schopnost soustředění.

S postupem času se začaly slavnostní recitace zjednodušovat. Dlouhé náboženské texty a latinské zpěvy, které patřily k výuce ve středověkých školách, se postupně proměnily v krátké, rytmické říkanky. Ty byly snazší k zapamatování a víc odpovídaly rodinnému pojetí svátku.

Proč balíčky obsahovaly mandarinky, ořechy a jablka

Většina z nás má Mikulášský balíček spojený s úplně stejnými chutěmi a vůněmi. Jablko, pár ořechů, mandarinka, perník. Tahle skladba vůbec nevznikla náhodou. Každá pochoutka v balíčku měla svůj důvod, symboliku i místo v historii.

• Ořechy byly v minulosti jedním z nejdostupnějších darů. Sklízely se na podzim, sušily a vydržely až do zimy, takže je měla většina domácností po ruce. Zároveň v sobě skrývaly i důležitou symboliku. Tvrdá skořápka, která chrání jádro, připomínala, že některé věci je potřeba si zasloužit. Proto se ořech stal symbolem moudrosti, rozvahy a skrytého bohatství. Když ho dítě dostalo, nebyla to obyčejná svačina, ale přání, aby rostlo nejen fyzicky, ale i vnitřně.
• Jablko mělo zase silný náboženský i lidový význam. Představovalo zdraví, životní energii, krásu a plodnost. V zimě navíc bylo jedním z mála čerstvých druhů ovoce. Darovat ho dítěti znamenalo popřát, aby bylo silné, hezké a odolné. V době, kdy nebyly vitamíny ani léky dostupné, mělo jablko mnohem větší hodnotu než cukroví.
• Mandarinky jsou oproti tomu novější součástí balíčků. Do střední Evropy se dostaly až v 19. století a byly považovány za luxus. Objevit je 5. prosince bylo něco výjimečného. Není náhoda, že si je tolik lidí spojuje s vůní dětství.
• Perník byl naopak běžnou domácí sladkostí. Každá rodina měla svůj recept, své koření, své tvary. Někde měl podobu biskupa s berlí, jinde úplně jednoduchý tvar. Perník vydržel dlouho, krásně voněl po koření a byl považován za sváteční dobrotu.

Uhlí, brambora a další tresty

V mikulášském balíčku občas kromě sladkostí skončí i něco úplně jiného. Kousek uhlí, brambora nebo mrkev. Dnes to bereme s nadhledem, jako drobný vtípek. V minulosti ale tyhle předměty měly jasný význam a fungovaly jako nenápadná připomínka, že dárky nejsou samozřejmost.

• Uhlí bývalo symbolem nepořádku a neposlušnosti. Ne proto, že by se tím děti strašily, ale protože uhlí zanechává černou stopu, stejně jako černé svědomí. V domácnostech navíc bylo běžnou součástí života, takže ho měl Mikuláš vždy po ruce.
• Brambora nebo mrkev měly podobný účel. Nebyly urážkou, spíš upřímným signálem: letos to nebylo na velkou nadílku. V době, kdy byly potraviny cenné a nic se nevyhazovalo, měly i takové dary svou hodnotu. A zároveň připomínaly, že sladkosti přicházejí až tehdy, když si jich člověk umí vážit.
• Někde se do balíčku dávalo i smítko slámy, které představovalo lenost nebo zahálku. Stačilo malé stéblo, aby poselství bylo jasné.

I tak ale šlo většinou o laskavý humor. Smyslem nebylo strašit nebo vyvolávat stud, ale připomenout rovnováhu: odměna i pokárání mohou existovat vedle sebe, aniž by zkazily radost ze svátku.

Mikuláš má dlouhou historii a stejně jako mnoho tradic se postupně vyvinul do podoby, v jaké ho známe dnes. Co máte na tomto svátku nejraději a co byste raději vynechali? Podělte se v komentářích.