Tereza Nesvadbová | 25.12.2025 | 7 MIN
Stranger Things milujeme z mnoha důvodů. Kvůli příběhu, postavám i atmosféře. Jedním z těch nejdůležitějších je ale způsob, jakým se tvůrci a designéři snaží dodržet autenticitu osmdesátých let. Právě tahle pečlivost probouzí nostalgii, a to nejen u těch, kteří tu dobu skutečně zažili.
Osmdesátá léta fungují i na diváky, kteří je znají jen z vyprávění nebo popkultury. Jsou to roky plné ikonických předmětů a vizuálů, které k nám dnes promlouvají možná ještě silněji než dřív. V době, kdy je téměř všechno digitální, má analogový svět zvláštní kouzlo. Pevné linky, staré telefony, walkmany nebo videopůjčovny připomínají dobu, kdy věci měly fyzickou podobu. Jsou to malé suvenýry minulosti, ke kterým se rádi vracíme, i když jsme je sami nezažili.
Tvůrci Stranger Things si tuhle přitažlivost dobře uvědomují. Seriál je prošpikovaný odkazy na tehdejší hry, filmy, technologie i každodenní drobnosti, které společně vytvářejí uvěřitelný svět. A právě móda v tom hraje zásadní roli. Neslouží jen jako vizuální dekorace, ale jako prostředek, jak se co nejvíc přiblížit realitě tehdejších lidí.
Stranger Things nepoužívá osmdesátkovou módu jako převlek. Neskládá outfity z nejznámějších trendů jen proto, aby bylo na první pohled jasné, v jaké době se příběh odehrává. Naopak se snaží zachytit to, jak se lidé skutečně oblékali. Jak vypadal běžný teenager, dítě nebo dospělý v malém americkém městě. Právě tahle snaha o autenticitu dává seriálu jeho sílu a dělá z módy přirozenou součást vyprávění, ne jen efektní kulisu.
Základem kostýmů jsou pravé vintage kousky, které se doplňují nově vyrobenými nebo upravenými oděvy.
Kostýmní tým přitom vychází z detailního studia dobových zdrojů. Prohlíží katalogy, školní ročenky i archivní fotografie a zohledňuje regionální rozdíly.
Klíčová je také myšlenka, že ne každý vypadal jako z MTV. Výrazné barvy, křiklavé vzory a extravagantní střihy existovaly, ale nebyly každodenní realitou pro většinu lidí. Seriál proto pracuje s umírněnější paletou a dovoluje výstřednost jen tam, kde dává smysl příběhově nebo charakterově.
Ve Stranger Things oblečení nikdy nefunguje jen jako dekorace. Každý outfit je součástí vyprávění a nese informaci o postavě ještě dřív, než cokoliv řekne. Móda tu pomáhá charakterizovat, ukotvovat děj v čase a nenápadně sledovat vývoj osobnosti.
S každou další sérií se mění nejen samotný příběh, ale i vizuální jazyk seriálu. Jak postavy dospívají, procházejí traumatem nebo mění své postavení ve skupině, proměňuje se i jejich šatník. Oblečení reaguje na emoce, vztahy i okolnosti.
První série se odehrává na pomezí pozdních sedmdesátých a začínajících osmdesátých let. Móda je tlumená, střihy jednoduché a celkový dojem nenápadný. Oblečení působí prakticky a civilně, nikdo výrazně nevyčnívá. Postavy splývají s prostředím malého města a jejich vzhled nepřitahuje pozornost. Retro tu není stylizací, ale přirozeným pozadím příběhu.
Třetí série je vizuálním zlomem. Přináší barevné osmdesátky v podobě, jakou si s tímto obdobím spojujeme nejčastěji. Výrazné vzory a syté barvy se naplno promítají do šatníků postav. Oblečení je hravější, odvážnější a viditelnější.
Ve čtvrté sérii se děj odehrává na několika výrazně odlišných místech a kostýmní design na to reaguje samostatnou barevnou paletou pro každou lokaci. Postavy se neoblékají jen podle osobnosti, ale i podle prostředí, ve kterém se právě nacházejí. Vizuální jazyk se tak štěpí a zároveň zůstává čitelný.
Kalifornie působí světleji, otevřeněji. Oblečení tu odráží snahu zapadnout do nového prostředí a zároveň určitý pocit vykořenění. Kostýmní tým při práci vycházel z místních školních ročenek, aby zachytil, jak se teenageři v dané oblasti skutečně oblékali.
Hawkins má naopak paletu, kterou designéři popisují jako zaprášenou a zemitou. Nejde o špínu v doslovném smyslu, ale o pocit usedlosti, stagnace a tíhy. Inspirací pro outfity byly filmy z osmdesátých let, které zobrazovaly středoškoláky z amerického Středozápadu, například The Last American Virgin nebo Just One of the Guys. Kostýmní tým zároveň studoval ročenky z oblasti středozápadu.
Zcela odlišně působí ruské vězení. Tam je barevnost záměrně potlačená. V kontrastu s barevnějším světem Hawkinsu a Kalifornie působí Rusko téměř odlidštěně.
Jednou z největších předností Stranger Things je to, že oblečení jednotlivých postav nikdy nefunguje izolovaně. Styl není náhodný ani univerzální. Každý šatník vychází z povahy postavy, jejího vývoje i momentální životní situace. Díky tomu působí móda přirozeně a zároveň vypráví příběh.
Styl Eleven je od začátku seriálu postavený na nesouladu. Dlouhou dobu nosí oblečení po někom jiném a nemá prostor vytvořit si vlastní vkus.
Zlom přichází ve třetí sérii, právě tady se Eleven odvažuje experimentovat a hledat vlastní styl. Objevují se výrazné barvy, odvážné vzory a kombinace i typické doplňky 80. let - kšandy nebo scrunchie.
Ve čtvrté sérii se ale situace znovu mění. Eleven se stěhuje do Kalifornie, ocitá se v cizím prostředí a snaží se zapadnout. Její oblečení proto působí často jako mismatch. Designéři vědomě pracovali s představou, že by Eleven měla vypadat, jako by si půjčovala věci od ostatních a náhodně je kombinovala.
Něco může pocházet od Joyce, něco od Willa, něco dokonce od Jonathana. Typickým příkladem jsou vzorované šaty nošené přes starou košili, pravděpodobně Willovu.
Práce s detailem je tu přitom extrémně pečlivá. Ve scéně, kdy je Eleven polita milkshakem, tvůrci použili skutečný milkshake a sledovali, jak se chová na látce. Nechali ho zaschnout a výsledek se jim líbil natolik, že tyto předem polité a zaschlé šaty Eleven nosí i v dalších scénách.
Nejvíce diskuzí vyvolal nejnovější outfit v páté sérii. Červené šortky přes šedé legíny, mikina a šátek. Na první pohled může působit neesteticky nebo nelogicky, ale i tady se spojuje několik vrstev významu.
Outfit odkazuje na osmdesátkový film Rošťáci, který má podobný „parta dětí proti světu“ vibe jako Stranger Things. Zároveň ale odpovídá tomu, kde se Eleven v příběhu nachází. Trénuje, připravuje se na boj s Vecnou a potřebuje se hýbat. A nakonec je tu i nejdůležitější rovina. Eleven nikdy neměla prostor naučit se, jak se oblečení kombinuje, což už nám designéři ukázali v předešlých sériích.
Nancy patří k postavám, u nichž je vývoj stylu viditelný možná nejvíc. V prvních sériích její oblečení odpovídá době, kdy ještě doznívá móda pozdních sedmdesátých let. Jemné barvy, jednoduché střihy, pruhy a světříky nepůsobí jako stylizace, ale jako přirozená součást každodenního života středoškolské dívky v malém městě.
S postupem času se ale mění nejen Nancy samotná, ale i způsob, jakým s ní pracuje kostýmní design. Oblečení se se stává výraznějším a typičtějším pro osmdesátá léta. Střihy odvážnější a styl si dovoluje víc. Stejně tak se mění i účes. Z uhlazeného culíku přechází k divočejším kudrlinám. Nancy už není dívka, která se snaží zapadnout, ale postava, která si jde za svým.
Zároveň si ale její šatník zachovává kontinuitu. Jedním z opakujících se motivů jsou pruhy, které Nancy nosila už v předchozích sériích, často právě v akčních nebo bojových scénách. I ve čtvrté sérii se proto znovu objevuje pruhovaný kousek oblečení. Ne jako náhodná reference, ale jako vizuální propojení napříč sériemi. Detail, který připomíná, že i když se styl vyvíjí, základní charakter zůstává.
Když se Max ve Stranger Things objeví poprvé, přináší s sebou do Hawkinsu úplně jinou energii. Její styl je klučičí, skejťácký a sebevědomý. Kraťasy, tenisky, vrstvení a sportovní prvky jasně odlišují Max od ostatních dívek a zároveň naznačují, že přichází odjinud.
Ve čtvrté sérii se ale její styl výrazně mění. Trauma ze smrti Billyho se na ní podepisuje nejen v chování, ale i ve způsobu, jakým se obléká. Široké střihy, vrstvy a tlumené barvy fungují jako ochranná vrstva. Do velkého oblečení se dá snadněji schovat, fyzicky i emočně. Max se uzavírá do sebe a móda to odráží.
Ikonická modrá bunda je v tomto ohledu zajímavým detailem. Podle kostýmních designérů vyšla výsledná verze světlejší, než plánovali. Přesto se z ní stal jeden z nejvýraznějších vizuálních prvků celé série.
A pak je tu Eddie. Postava, která do seriálu přináší úplně jinou tvář osmdesátých let. Jeho styl vychází z metalové subkultury. Kožená bunda, džínová vesta s nášivkami, metalová trička, řetězy a DIY estetika.
Právě na Eddiem je krásně vidět, na kolik detailů si kostýmní tým dával pozor. Ozdoby nebyly přišívány precizně. Ne proto, že by to někdo odbyl, ale právě naopak. Všechno je promyšlené tak, aby celek působil autenticky, jako by si ho Eddie upravoval sám.
Jsou to detaily, kterých si divák většinou vědomě ani nevšimne, ale které mají obrovský vliv na celkový dojem. A ve chvíli, kdy člověk zjistí, kolik úsilí a přemýšlení za tím stojí, začne celý vizuál fungovat ještě silněji. Nejen jako kostým, ale jako důkaz toho, jak vážně tvůrci berou svět, který vytvářejí.
A co vy? V jaké sérii se vám kostýmy líbily nejvíce?
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva