Jak se vyvíjela postava čerta napříč staletími
Tereza Nesvadbová | 9.11.2025 | 4 MIN
Čert, jak ho známe dnes, je směsicí dávných bohů, lidových démonů, středověké víry i českého smyslu pro humor. Z bytosti přírody se stal pekelníkem, z pekelníka pohádkovým rošťákem a z rošťáka nakonec moderní postavou, která může být děsivá, elegantní i komiksově hravá. Jak se tedy během staletí měnil – a proč?
Postava čerta má delší a mnohem pestřejší historii, než by se mohlo zdát. Její původ sahá až do dob dávno před křesťanstvím - do období, kdy lidé věřili, že příroda je naplněná duchy a silami, které je třeba ctít. V tehdejším pojetí nebyl čert ztělesněním zla, ale spíš představitelem divokých sil přírody - bouří, plodnosti, divokých zvířat i nezkrotné energie, kterou lidé museli respektovat, aby v přírodě obstáli.
Kořeny v dávných dobách: čert jako duch přírody
Rohaté bytosti se objevovaly v mnoha starověkých kulturách. Keltové uctívali boha Cernunna - pána zvířat a lesa, zatímco staří Řekové měli boha Pana, ochránce pastvin, hudby a bujnosti. Jejich rohy symbolizovaly sílu, životní energii, plodnost i propojení člověka s přírodou - nikoli hřích nebo zlo, jak se začalo vykládat až později.
U Slovanů měly podobnou roli bytosti jako běsi, diví muži nebo lesní duchové. Stály na hranici mezi světem lidí a světem nadpřirozena - nebyly vyloženě zlé ani dobré, spíš nevyzpytatelné. Dokázaly člověku pomoci, ale i uškodit, podle toho, jak se k nim choval. Právě z této dvojí podstaty - ochránce i pokušitele zároveň - později vznikla postava čerta, která v sobě nese obě stránky: trestající i spravedlivou.
Když do Evropy proniklo křesťanství, snažilo se staré bohy a duchy přírody potlačit. Aby je lidé přestali uctívat, dalo jim novou roli - roli ďábla. Církev převzala jejich atributy - rohy, ocas, chlupaté tělo - a proměnila je na znaky hříchu a pokušení. To, co kdysi symbolizovalo vitalitu, sílu a přirozený řád, se stalo obrazem pádu a zla.
V lidové představivosti se tak postupně zrodil čert, jak ho známe dnes: rohatý, černý, a páchnoucí sírou. Čert se brzy stal i praktickým nástrojem výchovy. Měl dětem i dospělým připomínat, že každé provinění má svůj důsledek a že za hříchy přichází trest. Aby však nezůstal jen postrachem, dostal protiváhu - postavu svatého Mikuláše. Společně tak vytvořili symbolickou dvojici dobra a zla, která měla v lidech posilovat morální řád a víru.
Z teologické roviny se ale čert brzy přesunul do té lidové - a tam se změnil. V české kultuře se nikdy neuchytil jako skutečně zlý démon. Naopak: stal se postavou z masa a kostí, která má slabosti, humor a někdy i dobré úmysly.
V pohádkách je čert často vykreslován v několika podobách:
- Vypočítavý elegán, který se snaží získat lidskou duši, ale nakonec prohraje nad lidskou chytrostí nebo láskou (např. Čert a Káča, Hastrman a čert).
- Popletený sluha pekla, který všechno pokazí, přinese místo hříšníka babičku nebo se nechá obelstít obyčejným sedlákem.
- Spravedlivý vykonavatel pořádku, který sice děsí, ale nakonec vždycky odnáší ty, kteří si to zaslouží - zloděje, lakomce, tyrany.
České pohádky tím čertovi vrátily rovnováhu. Není to čisté zlo, ale ztělesnění temné části člověka, kterou je třeba poznat a zkrotit. A protože Češi mají sklon dělat si i z temnoty legraci, stal se čert zároveň zábavným, hlučným a trochu nešikovným.
Moderní čert tak už dávno není poslem pekla, ale zrcadlem lidskosti. Je symbolem našich chyb i možností. V jeho chlupaté kůži se skrývá dávný duch přírody, smysl pro spravedlnost i kus výchovné moudrosti.
Jak se měnil čertův vzhled napříč staletími
Vzhled čerta se vyvíjel spolu s tím, jak se měnilo vnímání zla.
Ve středověku měl být především děsivý - černý, chlupatý, s ostrými zuby a jazykem v podobe plamene. Malíři ho zobrazovali s kopyty, rohy a vidlemi, často v pekle, obklopeného kotli s dušemi. Lidové masky z 19. století pak přidaly zvířecí elementy - kravské rohy, beraní kůže, řetězy a saze. Čert měl působit hrozivě a špinavě, aby „zlí lidé" poznali, co je čeká.
S příchodem filmu a moderních pohádek ale čert získal novou podobu. Filmy jako Hrátky s čertem nebo S čerty nejsou žerty ho oblékly do lidového kostýmu: kožená vesta, chlupatá kápě, obličej umazaný od sazí a rohy, které působí spíš komicky než hrozivě.
V posledních desetiletích se čertův vzhled znovu proměnil a stále více odráží dnešní estetiku, pop-kulturu i hravý přístup k tradicím. Vedle klasických rohatých masek se začaly objevovat moderní varianty, ve kterých čert působí spíše stylově než hrozivě. Místo těžkých chlupatých kožichů a řetězů se do kostýmů dostávají lehčí materiály, čistší linie a výraznější barvy. Tradiční černá se často doplňuje sytou červenou a nově i kovovými či neonovými odstíny, které dodávají vzhledu nadsázku.
Vliv filmu, fantasy žánru a cosplay scény je dnes patrný víc než kdy dřív. Objevují se čerti inspirovaní moderními démonickými či nadpřirozenými postavami - s výrazným líčením, konturami obličeje, třpytivými efekty nebo dokonce světelnými rohy. U některých moderních kostýmů je důraz kladen na eleganci: jednoduché černé oblečení, doplněné výrazným doplňkem, jako jsou stylizované rohy, rudé paruky nebo flitrované rukávy.
Do dětských kostýmů pronikla zase barevnost a hravost. Čerti pro děti bývají přátelštější, s měkčími tvary, barevnými rohy a jen mírně začerněnou tváří. Místo hrozivých masek se používá líčení, které dovoluje ponechat dítěti vlastní mimiku.
Celkově lze říct, že moderní čert přestal být čistě postavou, která má strašit. Stal se širokým výrazem pro roli, která se může pojmout pohádkově, elegantně, komiksově i humorně. Vizáž čerta dnes nemá jen jednu podobu - je to motiv, který si každá generace přepracovává podle svého vkusu a kulturních vlivů.

31.10.2025
Jak na elegantní make-up čertice
Ať už si čerta představíme v klasické sazí umazané podobě nebo v moderní stylizaci s flitry a rudými rohy, nese v sobě stále stejné poselství: připomíná, že všichni máme své slabosti – a že je možné je zvládat s nadhledem a humorem.
A jak si představujete čerta vy? Má být spíš tradiční a umazaný od sazí, nebo dáváte přednost modernímu, elegantnímu pojetí?