Jak se slaví Mikuláš v různých zemích světa

Tereza Nesvadbová | 5.11.2025 | 5 MIN

Každý z nás si pamatuje večer, kdy za dveřmi zazvonil Mikuláš s andělem a čertem. Ale věděli jste, že podobnou trojici potkáte i v jiných zemích - jen v trochu jiné podobě? Mikuláš tam někdy připlouvá lodí ze Španělska, jinde ho doprovází démon s rohy nebo muž s pytlem uhlí. Pojďme se podívat, jak se tento svátek slaví po světě a proč má tolik tváří.

Odkud se vzal svatý Mikuláš

Svatý Mikuláš není jen pohádková postava, která jednou za rok rozdává dárky dětem. Jde o skutečnou historickou osobnost - biskupa Mikuláše, který žil ve městě Myra na území dnešního Turecka. Pomáhal chudým, chránil děti a stal se symbolem laskavosti, který přežil staletí. Jeho příběh se postupně rozšířil po světě, a s ním i tradice rozdávání dárků. Jenže jak už to bývá, každá země si Mikuláše přetvořila po svém - někde chodí s anděly, jinde ho doprovází čerti, a v Nizozemsku dokonce připlouvá lodí ze Španělska.

Vzhled českého i většiny evropských Mikulášů vychází z biskupské tradice, která připomíná původní historickou postavu. Proto má Mikuláš dodnes dlouhý plášť (ornát), vysokou čepici zvanou mitra, bílý plnovous a berlu jako symbol moci a dobra. Tyto prvky se staly základem pro klasický mikulášský kostým, který známe dodnes.

Jeho doprovod se postupně ustálil v podobě laskavého anděla a čerta - dvojice, která dětem připomíná rovnováhu mezi odměnou a napomenutím. Na rozdíl od západních zemí, kde se Mikuláš proměnil v odlehčenou postavu Santa Clause nebo Père Noëla, si u nás uchoval vážnější, duchovní charakter. I proto se tradiční kostýmy drží střídmých barev - bílé, červené a zlaté - které odkazují na čistotu, radost a duchovní světlo.

V Německu a Rakousku chodí Mikuláš s čerty i démonem Krampusem

V Německu a Rakousku chodí Mikuláš stejně jako u nás 6. prosince. Našemu Mikuláši je podobný i vzhledově - nosí biskupský oděv, mitru i berlu.

Liší se však jeho společníci. V mnoha regionech ho doprovází Knecht Ruprecht nebo Krampus. Knecht Ruprecht bývá zachmuřený muž v hnědém nebo černém plášti, s dlouhým plnovousem a holí. Krampus naopak představuje démonickou postavu s rohy, kozíma nohama, chlupatým tělem a často i vyplazeným jazykem. S sebou nosí řetěz, zvonce a pytel, do kterého prý hází nezbedné děti.

V některých oblastech, především v Tyrolsku a Bavorsku, se slaví Krampusnacht - „noc Krampusů" - kdy se pořádají hlučné průvody masek (Krampusläufe). Lidé se převlékají za čerty, běhají ulicemi a straší kolemjdoucí. Naopak v jiných regionech je hlavní postavou především Mikuláš, který odměňuje hodné děti a čertovský doprovod zůstává spíše symbolický. Dá se tedy říct, že zatímco na jihu slaví spíš čerti, na severu převládá postava laskavého světce.

Když Mikuláš připlouvá lodí ze Španělska

V Nizozemsku a Belgii má Mikuláš podobu Sinterklaase - štíhlého, důstojného muže v červeném biskupském plášti s mitrou se zlatým křížem a berlí v ruce. Právě jeho vzhled se stal později předlohou pro amerického Santa Clause.

Na rozdíl od jiných tradic nepřichází Sinterklaas z nebe ani z hor, ale připlouvá parníkem ze Španělska, což má symbolizovat jeho dávný původ z jižních zemí.

Jeho doprovodem je Zwarte Piet (Černý Petr) - postava, která má pomáhat s rozdáváním dárků. Původně šlo o pomocníka, který roznášel dárky komínem a proto měl zamazaný obličej od sazí, v 19. století se ale jeho zobrazení proměnilo a začalo odrážet tehdejší představy o afrických sluzích. Proto je dnes jeho podoba citlivým tématem a mnohá města ji změnila.

V moderní podobě se objevuje jako „Sazový Petr", s několika šmouhami na tváři a v pestrém renesančním obleku.

Děti v Nizozemsku i Belgii nechávají u krbu boty naplněné senem nebo mrkví pro Sinterklaasova koně, a druhý den v nich nacházejí sladkosti, sušenky nebo drobné hračky.

Na severu Francie chodí biskup, na jihu už Santa

Ve Francii se postava svatého Mikuláše objevuje hlavně v Alsasku, Lotrinsku a severních oblastech země, kde má stále svou tradiční podobu. Saint Nicolas nosí dlouhý červený nebo fialový ornát, mitru a berlu a vystupuje jako laskavý biskup, který rozdává dětem dárky. Doprovází ho však jeho temnější společník Père Fouettard - muž v tmavém oděvu s metlou, který symbolicky trestá nezbedné děti.

Ve zbytku Francie se původní mikulášská tradice proměnila v postavu Père Noël, tedy Otce Vánoc. Ten už nemá náboženský charakter - nosí červený kabát s kožešinou a kapucí, dlouhý bílý vous a připomíná amerického Santa Clause. Dárky dětem nepřináší 6. prosince, ale až na Štědrý den.

V Itálii místo biskupa létá čarodějnice

V Itálii se svatý Mikuláš, známý jako San Nicola, nejvíce uctívá ve městě Bari, kde jsou podle tradice uchovány jeho relikvie. Každoročně se zde 6. prosince konají procesí a slavnosti na jeho počest.

Přesto má v Itálii hlavní roli jiná postava - La Befana. Jde o starou ženu nebo čarodějnici, oblečenou v dlouhé sukni, zástěře a šátku na hlavě, která létá na koštěti. V noci z 5. na 6. ledna, tedy na svátek Tří králů, roznáší dětem sladkosti, uhlí nebo drobné dárky - podle toho, jak se během roku chovaly.

La Befana tak spojuje prvky mikulášské štědrosti s pozdějším vánočním obdobím a je jednou z nejdéle přetrvávajících lidových postav v italské tradici.

Mikuláš v klášteře, v lese i na vesnici

Ve Švýcarsku se Mikuláš nazývá Samichlaus a stejně jako v okolních zemích přichází 6. prosince. Nosí dlouhý hnědý nebo červený plášť, mitru a biskupskou berlu. Pohybuje se pěšky nebo v doprovodu oslíků.

Po jeho boku stojí Schmutzli - postava v tmavém kabátu s kapucí, obvykle s ušmudlanou tváří od sazí. V minulosti měl Schmutzli trestat zlobivé děti, dnes ale funguje spíš jako pomocník Samichlause, který nese pytel s uhlím, ořechy a ovocem.

Tradičně děti recitují básničky nebo písničky, za které od Samichlause dostávají mandarinky, jablka, ořechy či čokoládu. Celý svátek má spíše rodinný a klidný charakter - často se slaví doma nebo na vesnických setkáních v přírodě, kde Samichlaus přichází z lesa s lucernou, což navazuje na původní pohanské symboly světla a zimy.

Je fascinující, jak jedna skutečná postava dokázala ovlivnit tradice napříč celou Evropou - a nakonec i celým světem. Z původního biskupa z Myry se v různých zemích stal symbol štědrosti, který se přizpůsobil místním zvykům i době. Tradice se vyvíjely, mísily s pohanskými zvyky a získávaly nové podoby, ale jejich smysl zůstal stejný.

A právě v tom je jejich kouzlo - i když už si často neuvědomujeme, odkud pocházejí, dál je udržujeme při životě, předáváme dětem a přetváříme podle svého. Svatý Mikuláš je krásným příkladem toho, jak se původní myšlenka laskavosti, pomoci a odměny za dobro dokázala proměnit v jeden z nejtrvalejších a nejlidštějších zvyků, které spojují generace i kultury.