Jak film proměnil podobu Kloboučníka

Tereza Nesvadbová | 30.12.2025 | 3 MIN

Kloboučník patří k těm literárním postavám, které se v průběhu času proměnily víc než většina ostatních. Ne proto, že by se změnil jejich význam, ale proto, že se změnil způsob, jakým ho vyprávíme. Zatímco v knize Alenka v říši divů funguje především skrze jazyk, dialogy a slovní paradoxy, moderní filmové adaptace z něj udělaly postavu, kterou si pamatujeme hlavně vizuálně.

V původní knize Lewise Carrolla není Kloboučník popsaný jako výrazně výstřední postava po vizuální stránce. Má klobouk, oblek a zapadá do viktoriánského světa své doby. Jeho šílenství se neprojevuje vzhledem, ale způsobem myšlení.

Mate Alenku slovně. Klade otázky, na které neexistují odpovědi. Přeskakuje mezi tématy, ignoruje běžnou logiku a narušuje jazyková pravidla. Čtenář má čas si tento chaos uvědomovat postupně. Psané slovo umožňuje pracovat s významem, rytmem dialogu i absurditou. Vizuál zde není zásadní. Kloboučník je především hlasem, ne obrazem.

Film takový luxus nemá. Postava musí fungovat okamžitě. Divák musí během několika vteřin pochopit, že sleduje někoho, kdo se vymyká běžným pravidlům světa. A právě proto se filmové adaptace – zejména zpracování Tima Burtona – vydaly jiným směrem.

Burton se rozhodl dát Kloboučníkovi velmi výrazný vizuál, který v knize v této podobě neexistuje. Nešlo o snahu být pohádkovější, ale o potřebu převést jazykový chaos do vizuální řeči. Asymetrie, kontrastní barvy, bílá pleť, barevné kruhy kolem očí. To všechno funguje jako obrazový ekvivalent slovních hříček. Tam, kde kniha pracuje s větami, film pracuje s barvou a tvarem.

Proč je make-up tak zásadní

Filmový Kloboučník není extravagantní proto, aby byl zajímavý. Je extravagantní proto, že jeho vzhled vypráví příběh.

Barevné kruhy pod očima nepůsobí jako klasické líčení. Připomínají únavu, rozrušení, neklid. Asymetrie očí vytváří pocit vnitřní nestability. Nic není přesně tam, kde by to divák čekal. Stejně jako v Kloboučníkových dialozích. Make-up tu neplní dekorativní funkci. Je to nástroj charakterizace.

Emoční hloubka, kterou kniha nepotřebovala

Dalším zásadním rozdílem mezi knižní a filmovou verzí je práce s emocemi. Knižní Kloboučník je groteskní figurka, která přichází a odchází. Filmová adaptace z něj dělá plnohodnotnou postavu s minulostí, traumatem a vnitřním konfliktem.

Vizuál se tomu přizpůsobuje. Výraz není jen bláznivý, ale i unavený. Barvy nejsou jen hravé, ale i lehce znepokojivé. Kloboučník působí jako někdo, kdo si prošel něčím těžkým a jehož excentričnost je částečně obranným mechanismem. To je důvod, proč filmový Kloboučník působí silně i na dospělé publikum. Už to není jen postava pro děti.

Proč Burtonovo pojetí funguje dodnes

Tim Burton zvolil správný směr, protože pochopil rozdíl mezi knihou a filmem. Nesnažil se doslovně převést literární předlohu, ale zachoval její podstatu. Chaos, absurditu a narušení logiky nepřeložil slovo od slova, ale obrazem.

Výsledkem je Kloboučník, kterého si dnes většina lidí vybaví právě skrze jeho vzhled. Barevné oči, bílá pleť, klobouk a vrstvený kostým se staly vizuální zkratkou pro celou postavu. A i když se filmový Kloboučník výrazně liší od toho knižního, nelze říct, že by mu byl nevěrný. Jen mluví jiným jazykem, jazykem filmu.

Dnes už Kloboučník neexistuje jen jako literární postava. Stal se vizuálním archetypem. Inspiruje kostýmy, make-up tutoriály, cosplay i módní interpretace. Právě proto funguje tak dobře i při převodech do kostýmů, jeho podstata je čitelná i bez slov. A to je možná největší důkaz toho, jak silně byl filmový vizuál vystavěn.

A pokud si i vy chcete nasadit klobouk a pohrát si s extravagantním líčením, v našem článku najdete jednoduchý návod na celý make-up.

28.12.2025
Jak se nalíčit jako Kloboučník z Alenky v říši divů

Jak se vám líbí pojetí Kloboučníka v režii Tima Burtona?