Tereza Nesvadbová | 12.1.2026 | 7 MIN
Když masopustní průvod vyrazí do ulic, není to jen barevná podívaná. Každá maska má svou roli a důvod, proč se v průvodu objevuje už po staletí. Co se skrývá za maskou medvěda, kominíka nebo smrti?
Foto: Pohled 111, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Nastalo období masopustu. Čas, kdy se vesnice i města zaplní průvody a lidé odkládají běžný oděv i role, které nosí po zbytek roku. Pokud se masopustu účastníte pravidelně, možná jste si všimli, že některé masky se v průvodech objevují znovu a znovu. Nejen letos nebo v posledních letech, ale po generace.
Foto: Pohled 111, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Tyto tradiční převleky nejsou náhodné ani zaměnitelné. Existuje důvod, proč se v masopustních průvodech objevuje právě medvěd, smrt, nevěsta, čert nebo další typické masky. Každá z nich měla svůj význam a jasnou roli. Některé symbolizovaly sílu, hojnost nebo přání dobrého roku, jiné si braly na mušku společenské zvyklosti, lidské slabosti nebo připomínaly, že jedno období končí a jiné začíná.
Foto: Pohled 111, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Masopust tak nebyl jen o veselí a převlecích. Masky fungovaly jako jazyk symbolů, kterému lidé rozuměli. A právě proto stojí za to se u jednotlivých postav zastavit a podívat se, co vlastně představovaly – a proč se bez nich masopustní průvod neobešel.
Postava medvěda v sobě odedávna nesla představu síly, vitality a plodnosti. Vycházela z přirozeného pozorování přírody – zvíře, které přečká zimu a s příchodem jara se znovu probouzí k životu, se stalo symbolem obnovy a pokračování. Právě proto se medvěd objevuje v masopustních průvodech na přelomu zimy a jara: má zajistit, aby se příroda probudila a začal nový hospodářský rok.
Foto: Petr Vilgus, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
Medvěda v průvodu jen tak nepřehlédnete. Pohybuje se mezi lidmi, zastavuje se, vyrušuje a vtahuje ostatní do dění kolem sebe. Okolí na něj reaguje, průvod s jeho příchodem ožívá a mění rytmus. Právě tím medvěd symbolicky probouzí okolí a přináší energii.
V některých regionech se věřilo, že pokud se medvěda dotknete, nebo si s ním zatančíte, přinese vám to štěstí, zdraví a plodnost. Medvěd v průvodu většinou nevystupuje sám. Doprovází ho medvědář, který ho vede na řetězu. Společně vytvářejí obraz přírodní síly, se kterou člověk vstupuje do kontaktu a kterou se snaží alespoň na chvíli usměrnit.
Podoba masopustního medvěda byla tradičně výrazná a nepřehlédnutelná. Kostým se skládal z celotělového převleku z kožešin nebo chlupatých materiálů, často tmavých barev, doplněného velkou maskou nebo kuklou s čenichem. Postava působila robustně a záměrně neohrabaně, aby připomínala skutečné zvíře. K typickým prvkům patřil také řetěz nebo provaz, na kterém byl medvěd veden, a někdy i doprovodná postava medvědáře.
Zvířecí masky patří k nejstarším vrstvám masopustní tradice. Připomínají svět, ve kterém byla práce, fyzická síla a schopnost uživit rodinu i celé hospodářství každodenní realitou.
Kůň a kobyla jsou v masopustní tradici spojované s tahem, vytrvalostí a schopností pohybu vpřed. V zemědělském prostředí šlo o zvířata, která byla nepostradatelná pro každodenní práci a doslova nesla chod hospodářství.
Foto: Richenza, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
Výskyt koně nebo kobyly v průvodu byl vnímán jako symbolické přání síly do dalšího roku. Podoba těchto masek bývá často kolektivní. Kobyla nebo kůň se skládají ze dvou lidí, čímž se ještě víc zdůrazňuje myšlenka spolupráce a společného úsilí. Tělo masky je větší, těžkopádnější a pohybuje se jinak než lidské postavy v průvodu. Právě tahle odlišnost připomíná, že zvíře má jinou roli než člověk, ale přesto je s ním neoddělitelně spojené.
Zvířecí masky se tradičně vyráběly z toho, co bylo po ruce. Sláma, látky, kožešiny, dřevo. Výsledná podoba neměla být realistická, ale čitelná.
Postava smrti se v masopustním průvodu objevuje v době veselí a hodování, což může na první pohled působit zvláštně. Její význam je ale jiný, než bychom čekali. Smrt tu nepředstavuje hrozbu ani strašení, ale uzavření jednoho období a připomínku, že každý konec je zároveň začátkem dalšího cyklu.
Foto: Pohled 111, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
V masopustním kontextu symbolizuje smrt uzavření jednoho období. Končí čas hodování, zábavy a nadbytku, přichází půst a s ním klidnější a střídmější část roku. Smrt v průvodu tuto hranici zviditelňuje. Nepřichází děsit, ale připomenout, že radost má svůj čas a že konec patří k přirozenému koloběhu obnovy.
Podoba kostýmu smrtky se region od regionu liší, základní znaky ale zůstávají podobné. Někde je zahalená do bílého, jinde do černého pláště, často s kápí. Obličej může skrývat maska, ale stejně běžné je i výrazné líčení, které lebku jen naznačuje. Jednoduchost kostýmu dává postavě prostor vyniknout. A jeden prvek nechybí nikdy – typická kosa, která celý význam symbolicky uzavírá.
Čert v masopustních průvodech přirozeně navazuje na mnohem starší představy o divokých bytostech a démonických postavách, které se objevovaly už v pohanských tradicích. Tyto bytosti ztělesňovaly pudovost, hlučnost a tělesnost, ale zároveň odkazovaly k přírodním silám, které člověk neměl plně pod kontrolou. Často byly zobrazované jako rohaté postavy, strážci lesa nebo symboly nezkrocené energie, která se vymyká běžnému řádu.
Foto: Richenza, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
Snástupem křesťanství se původní atributy divokých bytostí převzaly a převedly do podoby čerta, jak ho známe dnes. V rámci masopustu se ale čert znovu vrací ke svému původnímu smyslu. Zosobňuje neklid, přebytek energie a porušování běžných pravidel.
Podoba čerta se v průvodech liší, ale základní znaky zůstávají čitelné. Objevuje se v tmavých barvách, nejčastěji v červené nebo černé. Nechybí rohy, ocas, někdy maska, jindy výrazné líčení obličeje. Kostým může být jednoduchý i velmi propracovaný, často doplněný řetězy, zvonci nebo vidlemi.
Masopustní nevěsta většinou nemá s romantickou představou svatby mnoho společného. V průvodech se objevuje jako lehce přehnaná, někdy až absurdní postava, která pracuje s očekáváním a schválně ho posouvá jinam. Bílé šaty, závoj a květiny tu nejsou symbolem dokonalosti, ale rekvizitami, se kterými se dá hrát.
Často se objevuje v podobě, která by mimo masopust působila nepatřičně. Šaty mohou být staré, vypůjčené, schválně nesedící. Líčení je výrazné, někdy až karikaturní. V některých regionech se role nevěsty tradičně ujímali muži, což ještě víc zdůrazňovalo princip převrácených rolí, který je pro masopust typický.
Foto: Pohled 111, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons
Nevěsta se v průvodu většinou nepohybuje sama. Doprovází ji ženich, někdy i celý svatební doprovod, který situaci dál přehání. Společně vytvářejí scénky, zastavují průvod, vstupují do interakcí s diváky a narušují plynulost dění.
V masopustním kontextu nejde o svatbu jako takovou, ale o symbol změny a přechodu. Nevěsta představuje nový začátek, ale podaný s humorem a nadsázkou.
Stařec a stařena zosobňují stáří, zkušenost a to, co už bylo prožito. V tradičním pojetí připomínají, že každý rok navazuje na ten předchozí a že konec jedné etapy je přirozenou součástí dalšího začátku. V masopustu se tak neobjevují jako výsměch stáří, ale jako jeho přijetí. Jsou součástí koloběhu, stejně jako mládí, práce nebo smrt.
Jejich kostým bývá jednoduchý a snadno rozpoznatelný. Ošuntělé oblečení, šátky, kabáty, někdy hůl nebo nůše. Často se pracuje s přehnanými prvky, shrbenými zády, pomalou chůzí nebo výrazným líčením, které zvýrazňuje vrásky.
V některých regionech vystupují stařec a stařena jako pár. Společně vytvářejí obraz dlouhého života, soužití a kontinuity. Jejich přítomnost v průvodu připomíná, že masopust není jen o přebytku a veselí, ale také o uzavírání jednoho období před příchodem nového.
Vedle zvířecích masek a symbolických postav se v masopustních průvodech objevují i lidé, které každý dobře znal. Kominík, voják, žebrák, řemeslník nebo sedlák. Nejde o konkrétní osoby, ale o role, které utvářely každodenní život vesnice.
Masopust jim dává jiný rámec. To, co jindy určovalo společenské postavení, autoritu nebo respekt, se na chvíli uvolňuje. Role se nadsazují, přehrávají a ztrácejí svou vážnost.
Foto: Richenza, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons
Kominík je postava, se kterou se lidé setkávali v každodenním životě. Ačkoliv často stál na okraji společnosti kvůli těžké a špinavé práci, jeho role byla pro chod domácností zásadní. Staral se o čistotu komínů, chránil domy před požárem a zajišťoval, aby v nich bylo teplo. Právě tato schopnost přinášet bezpečí a jistotu dala vzniknout představě kominíka jako nositele štěstí.
Voják je postava, se kterou se lidé setkávali nejen ve slavnostních chvílích, ale i v každodenní realitě. Představoval moc, pořádek a ochranu, ale také vzdálené války, odvody a nejistotu. V běžném životě mohl vzbuzovat respekt i obavy zároveň. V masopustním průvodu se však jeho význam proměňuje. Z vážné autority se stává karikaturní postava, která si pohrává s představou síly a moci. Uniforma, zbraně a rázný krok už neslouží k zastrašení, ale k pobavení.
Žebrák je postava, kterou lidé znali z ulic a tržišť a která připomínala sociální rozdíly i křehkost lidského osudu. V běžném životě stál na samém okraji společnosti, odkázaný na almužnu a soucit druhých. Právě proto v sobě nesl silný symbolický význam. Žebrák v průvodu si může dovolit přehánět, zesměšňovat, žádat i rozdávat. Nevypráví o skutečné nouzi, ale o napětí mezi tím, kdo má, a tím, kdo nemá – a o tom, jak snadno se tyto role mohou vyměnit.
Masopustní masky nejsou jen připomínkou lidové zábavy. Nesou v sobě zkušenosti generací, které si pomocí převleků dovolily na chvíli změnit role a porušit pravidla. Možná právě proto masopust i dnes působí živě a srozumitelně.
Máte doma oblíbenou masopustní masku nebo vzpomínku na průvod, který vám utkvěl v paměti? Podělte se o ni v komentářích.
Kostýmy
Doplňky
Paruky
Masky
Líčení
Téma
Dárky
Filmy
Profese a osobnosti
Sleva